Jak bájný Fénix z popela povstává po každé celodenní pracovní brigádě základna Londonka ke svému dalšímu významnému kroku vedoucímu k úplnému zmrtvýchvstání areálu.

Po vypsaném konkurzu na jméno se i dosavadní pracovní název rozsáhlého Rescuelandu Rebelka mění na jméno Londonka, přímo vycházející z místopisu tohoto kouzelného koutku Vitorazska. Část obce Rapšach, do které rodící se středisko výcviku záchranných psů místopisně patří, se v duchu místních tradic již od dob první republiky oficiálně nazývá Velký London a uzavírá tak exotický kruh místních jmen spádově patřících do Rapšachu: Velký London, Malý London, Paris, Bosna, New York a řada dalších tak připomínají doby, kdy obyvatelé byli nuceni táhnout do světa za prací, aby uživili své početné rodiny. Při svých návratech pak nostalgicky pojmenovávali své osady podle míst, kde strávili část svého života. Trochu nepatřičně se z uvedeného okruhu vymykají místní názvy Tři Facky nebo Prdel, které ale jistě každého projíždějícího cyklistu pobaví. Stejně pak překvapí i čím dál více patrný přerod bývalé drůbeží farmy na středisko s posláním výcviku psů připravovaných k záchraně lidských životů ve všech neštěstími vyvolaných prostředích. Pípání desetitisícových hejn několikadenních kuřátek tak začíná zvolna nahrazovat štěkot psů, nadšených z nálezů zasypaných osob. Pečlivě upravované přírodní sutiny hal a dalších budov jsou především následkem ziskuchtivého přístupu bývalých majitelů, kteří po snadném porevolučním nabytí měli jediný cíl: bez jakékoli údržby a investic do areálu vydrancovat areál do maxima možností. Provozování drůbeží farmy ale začalo být již před dvanácti lety natolik zatěžující, že objekty přestali úplně využívat, takže ty počaly nezadržitelně chátrat. Propadající se střechy a další následky agresivity přírody pak už nemohly dojít jiného využití, než jako trenažéry výcviku záchranářů.

Tápání v deštěm rozmočených plánech budov sedmihektarového areálu bylo prvním dobrodružstvím členů spolku K9 Rescue CZ, kteří se bez rozpaků pustili s chutí do záchrany poničených staveb. Po mnoha hodinách vyčerpávajících prací je již možno se po skončení dne osprchovat v teplé vodě, usadit se v kruhu pracovního kolektivu a důkladně probrat všechny aspekty neuvěřitelně pestrých možností, nabízených pro výcvik. Dřina stmeluje a z nejobětavějších účastníků prvních akcí, probíhajících téměř bez zázemí v těch nejprimitivnějších podmínkách, vytváří často přátele na celý život. Bohužel ale ryzích charakterů není nikdy naprostý dostatek…