Jedním z nejškodlivějších mýtů o psech, ubližujících právě těm nejpracovitějším plemenům, je bezhlavé a zcela nesmyslné škatulkování některých plemen.
Na otázky redakce časopisu Barbar odpovídají mistr sportu Hedvika Češková, dlouholetá cvičitelka amerických stafordů a stafordšírských bulteriérů, a mistr sportu Jaroslav Sedlák, mezinárodní rozhodčí IRO, dlouholetý výcvikář záchranářských psů ČR a účastník mnoha zahraničních misí po zemětřesení.
- Při výcviku záchranářských psů jste se zabývali také prací s americkými stafordšírskými teriéry a nyní cvičíte již druhého stafordšírského bulteriéra. Co vás právě v této oblasti přivedlo k výcviku plemen, které veřejnost obecně vnímá spíše jako psy tzv. bojové a jejich použití právě v záchranářské oblasti by třeba mnozí ani nečekali?
HČ: Mýtus bojových plemen je nesmyslný, každý pes kteréhokoli plemene je takový, jak je vychován a vycvičen. Američtí stafordi i stafordšírští bulteriéři jsou nesmírně náruživí, neúnavní a pracují celým svým srdcem. Právě pro tyto vlastnosti jsme je zvolili ke spolupráci v záchranářském výcviku.
- Jací jsou psi právě těchto plemen při samotném záchranářském výcviku? Jaké zde jejich povaha a vlastnosti představují výhody a jsou naopak věci, na kterých jste s nimi na rozdíl od jiných plemen museli pracovat více a důkladněji?
HČ: Právě ta zmiňovaná náruživost a snaha zavděčit se svému vůdci smečky (psovodovi) doslova za každou cenu je natolik výjimečná, že v extrémních podmínkách musí psovod přebírat u svého psa zodpovědnost za jeho zdravotní stav a práci třeba ukončit. Tito psi jsou totiž schopni pracovat za hranicí svých sil a doslova pro splnění úkolu padnout. Jejich snížený práh bolestivosti a pudu sebezáchovy nelze bezohledně využívat, jak to dělají právě provozovatelé ilegálních psích zápasů.
- Účastnili jste se konkrétně s některým z těchto „stafbullů“ záchranářských prací i přímo v praxi? Zde stačí jen stručně, zkrátka zda se tito psi měli možnost předvést také v praxi…
HČ: Naše organizace se každoročně zúčastňuje celé řady praktických zásahů ve spolupráci s kriminální službou policie. Do akcí jsou vysíláni momentálně nejlépe připravení psi bez rozdílu plemene. Můj staford Cruis se zúčastnil celé řady pátrání po ztracených osobách nejen v terénu, ale i v sutinách, po stopách a při hledání utonulých pod vodou. Má na svém kontě i zachráněný lidský život.
- A nyní již více obecně. Co vše musí záchranářský pes umět, při jakých aktivitách jsou tito psíci v Česku v praxi pužívaní?
JS: Záchranní psi jsou cvičeni pro pátrání po pohřešovaných lidech v nejrůznějších prostředích, nejčastěji v neprostupných terénech, v sutinách domů a na vodních plochách. Menší procento zásahů je v lavinách, ale zato velké procento pátrání je po mrtvých osobách, obětech trestných činů, které jsou pro policii obrovským přínosem.
- Opět obecně. Každý pes má vlastnosti z velké části dané svým plemenem, ale zároveň je každý psík také individualita sama o sobě. Jaké základní vlastnosti a povahové rysy by tedy měl mít pes záchranářský, v jakém věku se u daného jedince už dá vypozorovat, že by pro práci psa-záchranáře mohl mít předpoklady, kdy je vhodné s takovým specializovaným výcvikem začít a jak dlouho výcvik trvá?
JS: Přestože existují plemena jako německý ovčák, který je dokonalým univerzálem v použití pro jakýkoli výcvik, přece jen není plemeno tím hlavním kritériem výběru. Jedná se o silné a zdravé individuality s pevnými nervy a mimořádnými čichovými schopnostmi, protože záchranářský výcvik je ve všech směrech především pachovou prací. Dobrý kynolog by měl být schopen si štěně s těmito předpoklady spolehlivě vybrat již ve věku osmi týdnů, kdy odchází od matky. A výcviku předchází systematická výchova od prvního dne přivedení štěňátka domů. V půl roce věku pak přechází nenásilně do výcviku, který prakticky není nikdy ukončen a trvá celý život, protože svět pachů je natolik rozmanitý, že jeho dimenze nejsme nikdy schopni v tréninku dokonale nainscenovat.
- Dá se říci, která plemena se v Česku k tomuto výcviku používají nejvíce?
JS: Na základě uvedených individuálních schopností je možno preferovat neustále se rozšiřující řadu, ve které je zastoupeno mnoho původně loveckých nebo pasteveckých plemen. Obecně se dá říci, že jsou ve světě nejvíce využívána plemena retrívrů, ale zároveň je při každé akci vidět celá plejáda zástupců všech možných ras, často i nejrůznějších kříženců. V našem záchranářském kolektivu se postupem času vystřídalo již více než třicet nejrůznějších plemen. Je ale nesmírně důležité, aby si lidé při pořizování štěněte co nejvíce uvědomovali, k jakému účelu si ho pořizují.
.
