Přibližně čtyři stovky psích plemen evidovaných v celosvětové registraci FCI nám dávají nejen nádhernou možnost vybrat si plemeno, které se nám nejvíce líbí, ale také především včas si uvědomit, za jakým účelem si psa pořizujeme.
Soužití se psem je velmi vážný závazek na příštích minimálně deset let. Úroveň tohoto soužití je však hlavně formována výcvikovým talentem psovoda. Výcvik záchranných psů probíhá v pěti vzájemně se podporujících výcvikových směrech: v sutinovém, terénním, lavinovém, stopařském a vodním. Tyto výcvikové směry si navzájem nejen nepřekážejí, ale naopak se v praxi velmi vhodně doplňují. Jedná se totiž v podstatě o výcvikové modifikace jednoho jediného principu – uplatňování skvělých čichových schopností psů. Především se jedná o vyhledávání pohřešovaných osob v sutinách pobořených budov, druhý a nejčastější způsob využití záchranných psů je vyhledávání pohřešovaných osob v nepřístupných přírodních terénech, další historicky nejznámější způsob využití je vyhledávání osob zavalených v lavinách a naopak nejmladším odvětvím záchranářského výcviku jsou práce ve vodě včetně vyhledávání utonulých. Posledním způsobem využití je nejstarší klasika vyhledávání osob po stopě s návaznou variantou stopování posledních let zvanou mantrailing.
Práce se psy a celá kynologie přinášejí řadu nezapomenutelných dojmů a zážitků a při výcviku i množství rozmanitých situací, které nelze nikdy dokonale předvídat a dopředu popsat. Nemůže to samozřejmě postihnout ani záchranářský zkušební řád. Pokouší se pouze spojit v maximálně možné míře sportovní činnost s praxí, protože tyto dva světy nerozlučně provázejí činnost všech záchranářských kolektivů od jejich zrodu. Do těchto kolektivů převážně nevstupují a záchranářskou činností se nezabývají naprostí začátečníci, ale většinou vyspělejší psovodi, kteří ideály pomoci bližním přijímají za svou osobní filozofii. Avšak ani úplní začátečníci nejsou ze zájmu o záchranářský výcvik vyloučeni. Záleží především na jejich přístupu k výcviku, na osobním vztahu s jejich psem a opravdovosti snahy o pochopení nádherného a lákavého psího světa. Vrcholným požadavkem na každého psovoda je ale osobní obětavost, láska k vlastnímu psovi a ochota pomáhat lidem v kritických situacích. To jsou základní potřeby záchranářské činnosti, hnací motor poslání, kvůli kterému řada kynologů začala preferovat neskonalou dřinu záchranařiny před ryzím sportem. Ale i v této dřině hraje absolutní prim škola hrou…
