Zdánlivě moderní se zdá být využívání některých retro esencí. Dovolím si proto také reminiscenci několik let zaprášeného textu. Podle mého názoru neztratil nic na své aktuálnosti i když obsahově možná zaznamenal určitý posun.

S nevídanou pokorou si právě v těchto dnech uvědomuji, jak obrovským životním štěstím je, pokud je člověk obklopen lidmi, na které se může stoprocentně spolehnout. Lidmi, kteří trvale stojí na svých názorech a ideálech pomoci bližním v každé životní situaci. Lidmi, kteří bez postranních úmyslů kariérismu či jiných hmotných zisků se nenechají kupovat nabízenými výhodami, licoměrnými lichotkami či zajišťováním jakési pofiderní úspěšnosti. Lidmi s přímým a poctivě sportovním přístupem k životu i k naplňování svých zálib. Lidmi, kteří lásku ke svým psům nedokazují směšnými pózami, ale celým životním postojem. Lidmi, pro něž sportovní duch fair play je mnohem důležitější, než korupcí splněná zkouška, podvodem získané vítězství v soutěži nebo intrikami udělená výkonnostní kvalifikace. Lidmi, kterým ideály čistého přátelství přešly samovolně do krve a staly se jejich základním životním krédem. Za své největší životní štěstí považuji, že i v současné bizarní době politického kšeftaření jsem obklopen lidmi právě tohoto typu. Nesmírně si jich vážím, protože především díky jejich charakterům vděčím za to, že jsem ani ve svém věku po několika nejhorších životních zkušenostech z kontaktů se skutečnými podvodníky a intrikány v nejméně očekávaných situacích nezatrpkl a jsem ochoten s nimi začínat znovu. Dosavadní skvělá spolupráce s těmito lidmi mne dostatečně přesvědčila, že lidská soudržnost ještě stále existuje. Ze srdce přeji nejen jim všem, ale i sobě, aby nám tato spolupráce vydržela co nejdéle a byla i nadále podpořena pevným zdravím. Navíc pak zcela nepostradatelná přítomnost obdivuhodných psích osobností je tím nejlepším kořením naší společné činnosti, tou pověstnou třešničkou na dortu lidské sounáležitosti. Záchrana lidského života a pomoc bližním v nouzi je stále tím nejvyšším naplněním hesla „Ve jménu člověka“, které jsme si vytkli v dávných začátcích naší záchranářské kynologie. Převážně to jsou lidé, kteří si rozhodně zaslouží mou mysteriózní pozvánku do Země Tří Sluncí. Ať jim, a nejen v paprscích letošního indiánského léta, na další cestu životem trvale svítí Krása, Láska a Pravda. Zejména v současných dnech, kdy se zvolna společné sny stávají konečně skutečností. Nezbývá, než dodat přání, velice často vyslovované Američany v závěrech jejich procítěných projevů: „K tomu nám pomáhej Bůh…“