Že chráněnou oblastí Třeboňska se běžně prohánějí málo vídaní zástupci fauny, je už její známá image. Ale že příchod nového roku může zpestřit i setkání s tchořem, nikdo nečekal.

Přelet orla mořského nebo exotického pelikána nad Londonkou je jistě velmi překvapivý a určitě nadchne, ale po pár vteřinách je po zážitku. Avšak přímý osobní kontakt s tchořem přes jeho milou vizáž již vzhledem k jeho obranářským schopnostem tak prchavý není, pachový zážitek je na dlouhé minuty. Své by mohl vyprávět australan Ex, evidentně šokovaný setkáním s tímto zvířecím frajerem při běžném večerním venčení. Po zjištění dosud neznámého pachu se pokusil s nočním švihákem blíže seznámit, avšak zcela neúspěšně. Jeho přátelská dotěrnost byla vzápětí odražena tak razantním způsobem, že v následujících minutách byl Exík společensky zcela znemožněn. Smrdutý oblak jej zahalil tak odpudivým obalem, že jej odsoudil k celonoční izolaci.

Silvestrovské soustředění na Londonce nepřineslo tedy jen poslední výcvik roku, ale řadu dalších nezapomenutelných chvil. Kromě uvítání příchodu nového roku byly velmi důležitým momentem srazu i trojí křtiny: dvou sídelních budov jmény Kryštofka a Rebelka, ale především celého komplexu výcvikového areálu s mystickým číslem 13 jménem Londonka. Červená, modrá a bílá… Tři láhve šumivé Bohemky pod ochrannými křídly patrona záchranářů sv. Kryštofa v postupném sledu pak splnily své historické poslání a třikrát tři různé sudičky pronesly svá věštecká přání do vínku jednotlivým objektům. Jednoznačně nezapomenutelné prognózy devíti apoštolů se vryly do srdcí přítomných členů K9R, kteří s velkými nadějemi vstupují do roku 2020, slibujícího splnit jejich nejodvážnější plány. Při vědomí všech potíží vývoje a růstu rozlehlého areálu, přinášejícího samozřejmě v nejvyšší míře maximální náročnost v osobních přístupech jednotlivců, kouzelná romantika okolní přírody a neuvěřitelné nadšení v očích všech psů, zřetelné při každém příjezdu, je více než spolehlivě vyvažujícím faktorem odváděného úsilí.

Samozřejmě není nikdy nic jednoznačně ideální, ale právě v toleranci pulzujícího kolektivu a chápání druhých tkví základní faktor úspěšnosti. Lidé přicházejí a odcházejí a přestože po některých zůstává jen hořká pachuť v ústech, je stále dostatek těch, kteří nelžou, nezávidí, jdou životem rovně, a dokáží na zažitá příkoří zapomenout a odpouštět. Sentiment konce jednoho a příchodu dalšího roku je plný nadějí a víry v exkluzivitu dvou symbolických dvacítek. A největší životní odměnou každého psovoda je především radostný štěkot psího parťáka při nálezu osoby. I když je to třeba „jenom“ někde v trenažéru a jedná se vlastně jen o jakousi nádhernou společnou hru psa a člověka. Je to ale zároveň i absolutní podstata té fantastické symbiózy, kterou každý pejskař tak důvěrně zná. Ať tedy toužebně očekávaný rok 2020 ji nadále přináší plnou náručí a dovolí všem jejím účastníkům prožívat ji šťastně a ve zdraví všech 365 dní roku. Ať souboje s tchoři zamořujícími ovzduší se odehrávají pouze v reálných kulisách malebné noční přírody a vždy pouze se živočišnými exempláři a nikdy již ne s lidskými tchoři, také používajícími páchnoucí argumenty. Sebedražší parfém je totiž nedokáže nadlouho přehlušit a boží mlýny stále pracují. Pozitivní přístup však nabádá k pokoře i svou závěrečnou formulkou: „K tomu nám pomáhej Bůh…“