Teorie není údajně nikdy dost a je na každém jednotlivci, nakolik dokáže dobře míněné a na místě prakticky předváděné rady aplikovat do praxe.

První díl vzdělávacího seriálu věnovaný poslušnosti pod vedením Kristýny Sedlákové obsahově bohatě naplnil všechna očekávání. Akce nebyla vyhraněna ani pro začátečníky ani naopak jen pro pokročilé, ale ve velmi vyvážené pozici přinesla řadu nových nebo někdy i trochu pozapomenutých informací. První díl tohoto seriálu bude mít pokračování za měsíc podle vypsaného plánu akcí K9R a je jenom na každém jednotlivci, kolik profesionálních rad dokáže vstřebat a zavést do osobní praxe. Šikovnost se sice úplně naučit nedá, je dána geneticky a čím vyšší podíl talentu každý psovod má, tím snáze a rychleji výkony jeho psa postupují. Z výcvikového hlediska jsou již podmínky na Londonce uplynulým víkendem zcela završeny a budoucí výsledky jsou opravdu jen otázkou píle jednotlivců. Je hrozná škoda, že někteří majitelé psů provádějí výcvik jenom tehdy, když mají volný čas. Systematicky cvičit nedokáží, často je pro ně důležitější svůj čas věnovat nejrůznějším výletům, lyžování, návštěvám přátel či jiným zábavám, než „jenom“ psovi. Pokud ale máme výcvikové cíle v nějaké vyšší úrovni, nelze ji rozhodně bez důsledné systematičnosti dosáhnout. Psa nelze na nějaký čas odložit a vrátit se k němu, až když se nám to hodí. A ani pracovní ani jiné vytížení nemůže být bohužel omluvou. Každý pes je přece živý tvor a od svého vůdce smečky vyžaduje osobní kontakt a co nejpestřejší činnost. Nejvýraznější výkonnostní posun proto přinášejí cílené zátěže ve všech životních situacích. Psi jsou nádherné bytosti a my je v žádném případě nesmíme šidit vlastní pohodlností či dokonce leností. Každou naši kontaktní snahu v symbióze nám velmi ochotně a  vrchovatě vrátí.
Uvedenou nedělní vzdělávací akci předcházela pracovní sobota několika dobrovolníků, kteří se opět snažili úrovňovou laťku areálu posunout někam výše. Při objektivním ohlédnutí zpět pak člověk žasne, kolik práce dokáže několik párů rukou zvládnout za pouhý jeden den. V kombinaci s voňavým vánkem již zcela nezvratně signalizujícím příchod jara je pohled zpět na vykonané dílo nesmírně povzbuzující. A nejde jenom o opravdu náročnou robotu party evokující retro „inženýrskou odysseu“ při zdolávání další etapy cvičiště pod střechou haly, ale úctyhodné výsledky dámské jízdy na dvou dalších pracovištích zasluhují rovněž vysoké uznání. Je někdy neuvěřitelné, jak obyčejná dřina dokáže stmelovat běžný kolektiv, který se vlastně schází za úplně jiným účelem. Asi je to proto, že to dělají zcela dobrovolně a hlavně skutečně rádi…