Chci být záchranářem?
Záchranářský výcvik není záležitostí nějaké elitní skupinky lidí, ale vyžaduje od každého zájemce sportovního ducha a výrazný smysl pro týmovou práci.
Rozhodně není stanoven žádný kvalifikační výběr plemen, přednostně použitelných v záchranářském výcviku, nejsou ani stanovena žádná omezující kriteria pro zájemce o tento druh výcvikové činnosti. Koho záchranářský výcvik nějakým způsobem oslovuje, měl by si jej určitě prakticky vyzkoušet. A kde jinde, než v kolektivu lidí, trvale zapálených pro tuto výcvikovou oblast.
S jakým psem?
Pro záchranářský výcvik nejsou nijak předurčena ani jinak preferována nějaká speciální plemena psů, jedná se o příslušníky mnoha ras, často i křížence.
Vždy by se ale mělo jednat o temperamentní jedince s vyrovnanými povahami, pevnými nervy, dobrým fyzickým fondem a s výraznými dispozicemi pro pachové práce. Není tedy rozhodující, máte-li psa s průkazem nebo bez průkazu původu, nehraje roli ani velikostní ráz, protože v záchranných družstvech jsou potřebná i malá plemena. Mnohem důležitější je jejich schopnost komunikace s lidmi, neagresivnost a tolerance k ostatním živým tvorům. Každý záchranářský kolektiv sdružuje celou škálu nejrůznějších plemen a jejich úspěšnost je převážně přímo úměrná času, který jim dokáže jejich psovod věnovat. Pokud vás tedy nějakým způsobem záchranářský výcvik oslovuje, neváhejte vytočit číslo kontaktního funkcionáře, který vám rád poradí.
Jaký člověk?
Činnost kynologa-záchranáře přináší často dost odlišné situace, než si adept představuje. Každopádně však vyžaduje obětavost, houževnatost, velkou porci odříkání, tvrdé dřiny a odhodlání být prospěšný druhým. Přináší někdy dost těžké okamžiky, náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Kromě dokonalé znalosti výchovy psů a jejich výcviku je od psovoda vyžadována celá řada dalších znalostí a dovedností, které provázejí práci záchranáře: znalost první pomoci, řízení motorových vozidel, motorových člunů, sněžných skútrů, manipulace s motorovými pilami, s lany a uzly, znalost slaňování z vrtulníků apod. Především je však vždy vyžadováno zapálení pro věc, pro záchranářskou činnost a ochota k poznávání problémů souvisejících s prací kynologa-záchranáře. Je vítán každý, koho neoslovil dril běžných městských cvičišť a je ochoten pro záchranářský výcvik něco obětovat. Odměnou je soužití v kolektivu stejně smýšlejících lidí, skvělé nové zážitky s vlastním psem a řada nových kamarádů, na které je možno se vždy spolehnout. Jako bonus je pak stále se rozšiřující škála vzpomínek na nezapomenutelné akce.