Přestože v dnešní době houfně ubývá lidí, kterých je možno si vážit, stále ještě existuje mnoho vzpomínek na ty, kteří si to opravdu zaslouží…


Josef Broum †13.4.2000

Dnešní Zelený čtvrtek, který by měl být pro všechny trampy začátkem oslav Svátků jara a pro křesťany oslav Velikonoc, je pro mne, přestože splňuji oba atributy, letos naopak dnem smutných vzpomínek na odchod jednoho z mých nejlepších přátel. Před stále sílící řadou let skončila trnitá cesta redaktora Zemědělských novin a obětavého kamaráda Josefa Brouma. Zemřel po roce trápení v nemocnici, kam byl převezen v bezvědomí po pádu ze schodiště paneláku. Jeho pád ze schodů byl následkem potyčky s bezdomovci, které se snažil z domu vykázat při jejich nezvané návštěvě. Po rozvodu žil sám se dvěma boxery, o které rodina po jeho smrti neměla zájem. Duxyho jsem tedy ubytoval u sebe jako vítaného společníka mé boxerky Francie a mladá fenka Andulka se přestěhovala do Vodňan. Na výcvikové základně jsem si dovolil přes protesty dvou členů zorganizovat pietní rozlučku, přišlo mi totiž líto, že při oficiálním rozloučení a rozptylu v táborském krematoriu jsem se zúčastnil ze 70 kynologů sám. Pietní rozlučka byla důstojná, pozitivně ji nakonec zhodnotili i oba oponenti. Na památku tohoto mimořádně obětavého člena jsem v brigádě zavedl tradici každoročního udělování čestné ceny „Dýky Pepy Brouma“, kterou dostával ten člen, který byl v daném roce pro kolektiv nejvíc prospěšným. Dnes je již samozřejmě leccos jinak, tehdejší po dlouhá léta bezchybně fungující kolektiv se nečekaně rozdělil na dvě názorově odlišné poloviny, ale k památce poctivého a čestného člověka Pepy Brouma se K9 Rescue CZ stále hrdě hlásí. Každopádně byl jedním z mých nejlepších přátel, na kterého jsem se mohl vždycky stoprocentně spolehnout. V těžkém období po rozvodu se ke mně obracel s mnoha svými problémy a díky našemu smýšlení, vždy naladěnému na stejnou vlnu, jsme vždy bez problémů nacházeli přijatelná řešení. Se současným nestorem našeho kolektivu Jardou Flíčkem na něho rádi a často vzpomínáme, člověk tak přímočaře ryzího charakteru, jako byl Pepa Broum, si naše vzpomínky rozhodně zaslouží. Čest jeho památce, která ani po mnoha letech v našich myslích nebledne. Odpočívej v pokoji, trampe kamaráde…