Naprosto nečekaný teroristický úder do světového obchodního centra definitivně a zcela neodvolatelně změnil svět…
Nikomu z žijících nemůže nikdy z mysli vymizet apokalyptický obraz vysílaný opakovaně na všech televizních kanálech světa, kdy konsternované milióny párů očí zděšeně znovu a znovu sledovaly náhodné záběry sebevražedných boeingů bořících se do Dvojčat. Symbol pýchy amerického velkokapitálu v několika minutách pokořen a sesut do neuvěřitelných tun rozdrceného betonu. Trosky naprosto nevídaných rozměrů s tisíci mrtvých nevinných obětí jako strašidelné memento muslimského odporu všemu americkému. Hrdinské příběhy jednotlivých cestujících unesených letadel proměněných na obludné projektily vyhřezávají z trosek jako drahocenné perly na smutečním pomníku lidstva. Zhmotnělá hrůza v pohledech lidí u televizních obrazovek neschopných jakéhokoli komentáře…
Okamžitá pohotovost burcuje i 11. září 2001 kompletní osmnáctičlennou českou pohotovostní jednotku kynologů SAR k připravenosti na zásah. Komunikační i dopravní izolace USA prvních hodin po strašidelné apokalypse ale téměř znemožňuje jakoukoli spolupráci amerických záchranářů se světem. Ministerstvo zahraničí USA odmítá personální pomoc záchranářů především s ohledem na jejich bezpečnost. Americká kynologická škola je na vysoké úrovni a v tak obrovské zemi je jistě dostatek záchranářů se psy ochotných a schopných najít pohřešované osoby na tak relativně malé rozloze. Odmítá skutečně? Ano, ale s výjimkou prestižních českých psovodů, kteří již tolikrát ve světě prokázali svoji spolehlivost a kvality.
Ministr vnitra tentokrát bere zodpovědnost do svých rukou a rychle rozhoduje. Policejní vozidla se řítí k pražskému letišti z několika směrů a přivážejí momentálně nejsilnější sestavu psovodů svazu. Ve spojení s profesionály pražského Hasičského záchranného sboru vytvářejí vysoce akční jednotku schopnou té nejnáročnější prověrky. Kontejnery se vším potřebným materiálem se stěhují na letiště, speciál je připraven…
Vybičované nervy šesti psovodů a dvanácti hasičů jsou čekáním na poslední povel napnuty k prasknutí. Noc pomalu ubíhá, vše je do poslední podrobnosti připraveno a ministerstva jednají. Prosakují útržkovité zprávy o nejednotných názorech na situaci mezi oběma zainteresovanými ministerstvy, vnitra a zahraničí, a kusé zprávy klidu ani koncentraci neprospívají.
Noc strávenou na letišti zvolna prosvětluje kalné ráno a posléze i mlhavé završení nervy drásajícího čekání. Ministr zahraničí nekompromisně ukončuje aktivitu ministra vnitra a vydává rozkaz ke zrušení odletových příprav a k definitivnímu návratu domů. Je to neuvěřitelné, je to smutné, ale je to tak. Psovodi se vracejí pošmourným ránem, sklesle a se ztichlými sirénami, do svých domovů. Český Krumlov, Beroun, Tábor, České Budějovice, Brno a Chomutov vítají zpátky své navrátilce bez odletu. Ameriko, tentokrát si pomoz sama…
(Citováno z knihy Jaroslava Sedláka Brácha pes, především pro vzpomínku šesti nominovaných psovodů Jardy, Dana, Markéty, Šárky, Leoše a Ivety, kterým politické okolnosti nedovolily zúročit svoji aktuálně nejvyšší výcvikovou úroveň.)
