DÍK ŽE JSTE

Doopravdy zarmoutit vás dokáže každý z nech jen jednou… Při zapalování svíčky v tomto dušičkovém období se asi žádný člověk neubrání vzpomínkám a rozjímání.

Jak léta běží, neustále se zvětšuje vzpomínkové leporelo tváří, které už nelze pohladit, políbit nebo jen přátelsky jim stisknout ruku. V pestré mozaice procházejí rodiče, kamarádi, významné osobnosti české i světové kynologie a dlouhá plejáda psů v čele s dvanácti psími osobnostmi, které mi osobně nesmírně obohatili život. Léta, která mi bylo dopřáno prožívat v jejich společnosti, patří asi k těm nejkrásnějším. Vzpomínky na někoho obzvláště bolí, na jiného až neovladatelně rozněžní. V jejich průběhu se doba až neuvěřitelně změnila, zmechanizovala a doslova prolnula s elektronikou. Kolik lidí dnes žije sociálními sítěmi a s mobilem v hrsti tráví převážnou část každého dne. Jak praví klasik: Se skvělým sluhou, ale zlým pánem.
Člověk jen žasne, kolik lidí třeba na Facebooku pečlivě sleduje každý můj krok a každou napsanou větu. Asi by to bylo velmi lichotivé, kdyby to vždy bylo motivováno výhradně sympatiemi. Ale tak tomu není, respektive možná je, ale jen u té části sledujících, která tzv. „dává palec“ na důkaz souhlasu s vysloveným názorem. Druhá část jej sice pečlivě zaznamená, odborný názor často chvatně aplikuje do své praxe, ale palec ze zásady nedá. Bylo by to totiž určité přiznání souhlasu s napsaným, které však nelze v jejich případě připustit. FB je ale také trochu záludná mrcha, při hlubší sondě prozradí o svém uživateli velmi mnoho. A dostávají se tak na povrch i skryté činy a myšlenky, které by sledovatel nikdy otevřeně nepřiznal, třeba vlastní neznalost či určité uznání kvalit sledovaného. Takto však bohudík reaguje jen mizivá část účastníků FB, která vlastně kromě statistické výpovědi nemá vůbec žádnou jinou hodnotu. Pak je tu další skvělá skupina otevřených aktivních sympatizantů, kteří se rádi k publikovanému názoru vyjádří a s chutí dají palec, který i jim přináší pocit sounáležitosti, emoční souhry a aktivní radosti z napsaného názoru, písemně vyjádřeného možná trošku brilantněji, než by sami dokázali formulovat. To jsou ti skuteční přátelé na FB, kteří se upřímně hlásí k vyjadřovaným tendencím, otevřeným názorům, pocitům a někdy i hodně silným emocím. Jejich palec je nejen vyjádřením souladu s názorem, ale především osobní podpory a sympatie s pisatelem. Osobně jsem za každý z nich velmi vděčný, především pak u těch, které znám důvěrněji a jejichž dosažených úspěchů, výsledků i názorů si velmi vážím. „Bez lásky jsem jenom smutný, ale bez přátel bych nepřežil,“ zpívají světu společně Robert Křesťan s Radúzou a je dost pravděpodobné, že mají docela pravdu. Člověk je tvor společenský a jako takový žije v kontaktech. Kynologové mají navíc to obrovské štěstí, že jim bylo dopřáno poznat naplno dokonalou nádheru crloživotní symbiózy se psy. „Jsme jedné krve, ty i já,“ říká Rudyard Kipling ve své Knize džunglí vlčími slovy otce Akely synkovi Mauglímu. Při spatření udělených palců mívám podobný pocit – jsme jedné krve – především pak u známých jmen a upřímně doznávám, že jde o jeden z emočně dost silných pocitů. Koresponduje již totiž s pocity, které jsou určitě pro všechny, kteří svůj palec klikají, těmi absolutně nejsilnějšími: se základními pocity fantastické sounáležitosti s našimi psími partnery a s plným uvědoměním si jejich nezměrné lásky k nám. V takovém okamžiku jsme opravdu všichni jedné krve a já pokorně děkuji bohu, že do tohoto společenství patřím. Děkuji i vám, přátelé, že jste…