Přes intenzívní náplň víkendu dokáže některá informace přebít i aktuální čistou radost z práce vlastního psího parťáka, kterému jste naložili úkoly na hranici jeho současných možností, vycházejících z dosavadních zkušeností.
To dobře známe z mnoha přesně cílených tréninků, ve kterých se právě o tuto práci na hraně únosnosti, která je vždy prokazatelně nejpřínosnější, soustavně snažíme. Vždycky je rozhodně nejúčinnější a přináší ty nejrychlejší výsledky, ovšem za předpokladu, že je nastavována po nejpřísnější individuální analýze, která jediná z ní může vykřesat maximální výkonnostní pozitiva. Největší radost a nejsilnější pocit uspokojení přináší každému dobrému instruktorovi zřetelný postup psů jeho svěřenců, ať už v dílčích výkonnostních posunech vzhledem k věkovému dozrávání nebo již bilance ve formě splněných limitů nejrůznějších zkoušek. Každá z nich poplatná věku a stupni vycvičenosti přináší významné penzum zkušeností, které se pak v souhrnu prolínají další výcvikovou snahou psovoda i psa. O vycvičenosti psa se dá hovořit samozřejmě pouze v úrovni zkoušek nejvyšších stupňů, všechny ostatní jsou pouze určitou formou přípravy. Proto je velkou spravedlností, že se žádná zkušenost nedá koupit ani načíst, musí se výhradně získat osobní cílevědomou aktivitou. Šesti až osmičlenný kolektiv je početně ideálním seskupením pro trénink jakéhokoli záchranářského směru, samozřejmě pokud je veden někým, kdo těch zmiňovaných zkušeností má dostatek a rád se o ně podělí. Analýza nastaví směr každého následného úkonu a při dostatečné šikovnosti jednotlivých psovodů je každý dílčí posun zcela evidentní. V takových podmínkách v současnosti prožíváme většinu tréninkových víkendů. Avšak i do největší pohody může přijít výše zmíněná informace, která citově přebije dosavadní harmonickou rovnováhu. Jako blesk z čistého nebe zapůsobí zpráva o smrti Ruuda Haaka, holandského rozhodčího, působícího ve funkci pod hlavičkou IRO od jeho založení. Významný trenér a velmi úspěšný psovod, autor několika knih o výcviku nejen záchranářských psů, ale především člověk s dobrým srdcem, přejícím úspěch všem bez rozdílu národností či plemen. Měl jsem tu čest s ním vícekrát posuzovat na mnoha světových kolbištích, ale třeba na společnou účast v Uruguayi při armádní soutěži všech jihoamerických států rozhodně nelze nikdy zapomenout. Ani na jeho výrazný projev, provázený velmi často i osobitým humorem. Jako správný Viking neprožil celý život jenom v Holandsku, ale několik let pobýval i v Rakousku a dokonce i v ČR, kde se stal i členem našeho kolektivu, takže jsme zažili i dlouhou řadu společných tréninků, při nichž jsme měli příležitost si navzájem vyměňovat názory na nejrůznější výcvikové problémy. Každopádně měl mnoho výcvikových zkušeností, docílil i titulu mistra světa, ale hlavně byl výborným trenérem praktikem. Jsem moc rád, že jsem měl možnost jej osobně blíže poznat a strávit s ním i řadu nevýcvikových chvil. V míru žil a v míru odešel…
Autor: Jaroslav Sedlák
