Každý týden se odehrávají tisíce akcí a většina z nich v krátkosti mizí v propadlišti dějin. Jsou však i takové, které zůstávají v myslích účastníků trvale.
Jednou z nich určitě bude i červnová expedice K9 Rescue CZ uskutečněná poprvé na zcela novém místě pod názvem MASH 2023. Přes historické kořeny z roku 1997, kdy se tato Expedice Slaná voda poprvé uskutečnila v italském Lido di Spina a podle plánu pak každý druhý rok v San Menaiu, kam někteří kynologové přes stále se zhoršující výcvikové podmínky jezdí dodnes. V pokračující komercionalizaci využití mořských pláží tam už dnes na seriózní výcvik zbývá opravdu minimum místa. Proto jako spásná mana z nebe přišel objev romantického sídla manželů Žáčkových uprostřed nefalšované divočiny italské buše v srdci Gargana. Už příjezdová prašná cesta na posledních kilometrech buší dává tušit přítomnost velmi nekonvenčních zážitků. A tušení opravdu neklame – zhodnocení teenagera je zcela lapidární: FAKT HUSTÝ. Pro snoby a módní rádoby „záchranáře“ toto prostředí opravdu není, ale ortodoxní kynologové věnující se výcviku vodních prací, ale i plošných a stop, zde zcela určitě zaplesají. Nekonečné kilometry neudržované pláže skýtají nejen dostatek prostoru pro naprosto neomezené počty psovodů, ale i nejkurióznější poklady každý den neúnavně přinášené mořem. Doslova ráj výcvikových možností pár kroků od romantického ubytování podle vlastní volby ve stanech nebo rybářské chatrči s dvěma kuchyněmi, dostatkem sprch a toalet a velmi příjemnou klubovnou. To vše v kombinaci s nesmírně milými a ochotnými majiteli Lucií a Petrem vytváří prostředí dokonalé harmonie s exotickou přírodou a jejími živočišnými obyvateli. Mimořádně silné zážitky z místního pobytu evokují stejně silně nezapomenutelné dojmy ze zimní Šumavy před mnoha lety, kdy jsme absolvovali obdobnou expedici v zimní variantě na šumavském Pancíři. Po kuriózních dojmech z lanovek, lavin a sněžných skútrů jsme měli po celý pobyt psy ubytované v leteckých přepravkách v záhrabech pod cca metrovou vrstvou sněhu. I zde byli psi naprosto spokojení a každé ráno se znovu nadšeně vrhali do práce. A to se tehdy jednalo převážně o boxery, tedy krátkosrstá plemena. Zkrátka každá situace je řešitelná, jenom se musí vědět, jak na to.
Poklady přinášené každodenně mořem se neredukovaly jenom na množství pestrých bójek nejrůznějších velikostí, ale třeba i velkou karetu, která přišla do styku s lodním šroubem. Nedaleké ostrovy Tremiti jsou zásobárnou bambusů a jiných denně vyplavovaných dřevin, které poslouží v MASHI jako palivo na celou zimu. Elektřinu si vyrábějí solárními panely, pitné vody mají naprostý dostatek a vaření obstarávají plynové bomby, dovážené z nejbližšího městečka. Kromě kempu provozují ještě romantické plavby nádherně zrestaurovanou džunkou, které věnovali mnoho obětavé energie, sil a prostředků. Kemp jsme měli pronajatý na celý týden jenom pro sebe, takže společnost nám tvořili kromě Petra a Lucie jen jejich psi plemene maremanskoabruzský ovčák, kteří byli stejně milí a přátelští jako jejich majitelé. Při základním výchovném požadavku našich psů, tolerance k veškerým živým tvorům, nebyl při běžném naprosto volném pohybu ani náznak nějakého problému.
Škoda, že se nemohli zúčastnit všichni naši členové, ale snad vyjde skvělé počasí na fantastickém místě i příště. Všichni zúčastnění si plně uvědomovali poslání této expedice tak, jak bylo vytyčeno již v roce 1997. Rozhodně nejde o žádnou turistickou atrakci, ale o akci, mající za úkol zaznamenáva t jakékoli rozdílnosti v práci jednotlivých psů s cadaverem mezi sladkou a slanou vodou tak, jak znělo centrální téma expedice již při jejím zrodu. I k tomu právě ideálně přispívá poloha tohoto kempu, který je umístěn na úzké šíji mezi mořským pobřežím a rozsáhlým jezerem Varano. Tehdy však ještě MASH neexistoval. A nabízí se ještě jedno srovnání: tehdy byly v Lido di Spina uspořádány úplně první zkoušky vodních prací, ve kterých symbolicky uspěli zástupci čtyř plemen – boxer Drink Zdeňka Žilky, staford Al Capone Hedviky Češkové, velký knírač Ardy Venduly Novotné a rotweilerka Freddy Dáši Macků. Po 26 letech se situace opakuje: v závěrečném vodním přeboru 2023 se v mimořádně obtížných podmínkách příbojového vlnobití podařilo splnit limit zkoušky kříženci Chefovi Katy Kavanové a borderce Annie Tomáše Lukše. Historie se opakuje. Celá expedice byla sice velmi náročná po všech stránkách, doprava v Itálii není nejlevnější, ale nikdo vynaložených prostředků rozhodně nelituje. Závěrem tedy mohu poděkovat nejen svým kolegům za nádherný a výcvikově velmi smysluplný týden, ale především Lucii a Petrovi Žáček za prostředí, které bylo přesně takové, o jakém jsem právě při stanovení původních cílů expedice již v roce 1997 snil a které se plně naskytlo až v roce 2023. Grazie di tutto, grazie Lučia, grazie Pietro…
Autor: Jaroslav Sedlák
