NA ROZHRANÍ KONTINENTŮ

V půli března 2023 již čtvrtá návštěva Turecka mě opět utvrdila v přesvědčení o upřímné pohostinnosti lidí této často přírodou těžce zkoušené země.

Po krátké jízdě autem z  letiště přejíždíme nádherný visutý šest kilometrů dlouhý most přes Bospor, nejužší průliv na světě spojující Marmarské a Černé moře. Přejezdem mostu necháváme za sebou Evropu a ocitáme se již na území asijského kontinentu. K Bosporu nerozlučně patří i Dardanely, úzký průliv v severozápadním Turecku, tvořící hranici mezi evropskou a asijskou částí Turecka. Průlivy jsou mezinárodní vodní cestou a prochází jimi jediná námořní trasa spojující Černé a Středozemní moře.
To už se ocitáme v největším městě Turecka, dvacetimiliónovém Istanbulu, ležícím nad největší zátokou Zlatý roh, ve kterém bohudík není po nedávném zemětřesení, které Turecko se sousední Sýrií postihlo před necelým měsícem, ani známky. Nádherné stavby, vypínající se v srdci obrovitého města do mnohapatrových výšek, budí vnitřně skryté obavy z možné katastrofy v místním seismicky velmi aktivním prostředí. Pohled na hustou přepychovou zástavbu evokuje vzpomínky ze srpna 1999 na tehdejší absolutní devastaci pobřeží Marmarského moře. Zničené budovy začínaly již na jižním okraji Istanbulu a táhly se dlouhé kilometry přes Yalovu a Adapazari až do Gölcüku. Tam jsme tehdy absolvovali vyčerpávající misi při historicky prvním a dosud nejtvrdším nasazení českých záchranářů. Dnešní účastníci turecké akce pod garancí IRO ale byli tehdy ještě vesměs malými dětmi, takže jejich vzpomínky z té doby se ubírají zcela jinudy. Pamatuje je snad jen dnes nejúspěšnější turecký bard Yaman Yildirim z Izmiru, který aktuálně předvedl v ploše téměř bezchybný výkon. Ještě úchvatnější výkon kategorie FLB však předvedla fena Afie ruské emigrantky Světlany Maňákové, která od vypuknutí války s Ukrajinou žije v Miami na Floridě. Velký dojem ve mne zanechal i další turecký bard, který při nedávném zemětřesení strávil devět hodin pod troskami zříceného domu, když nestačil zareagovat na blížící se neštěstí stejně rychle jako jeho malinois, kterému instink zavelel včas hroutící se budovu opustit.
Největší turecká záchranářská organizace AKUT je dnes velmi dobře vybavena nejen technicky, ale i odborně a výkonnostně v množství mladých členů, přestože jejich psi zatím dosahují špičkových výkonů jen zcela výjimečně. Rovněž v poměru k počtům profesionálních i dobrovolných členů AKUT je množství vycvičených záchranářských psů mizivé, přestože v řadách obyvatel měst je psů velmi mnoho. Početně zde však kraluje tuzemské plemeno anatolského pasteveckého psa, které se po městě rozvaluje v početných skupinkách doslova na každém kroku. Tito kangalové mohou dosahovat váhy až sto kilogramů a pohybují se zde naprosto volně. Nechovají se sice nijak agresívně, ale svá teritoria si střeží dost nekompromisně. Nesmazatelná vzpomínka bude určitě navždy provázet ruskou psovodku Darju, která absolvovala zkoušku RHFLB a když její skvěle pracující borderka Ichi začala razantním štěkotem oznamovat nález první osoby, vtrhla bleskově do terénu skupina kangalů, které štěkot neznámé feny vyprovokoval k domnělé obraně jejich nedotknutelného teritoria. Mdloby, které se o Darju v hrůze pokoušely, jí ale v důsledku přivodily pouze bodovou ztrátu v jinak vynikající práci její feny. Okamžitá aktivní pomoc pořadatelů sice rázem problém vyřešila, ale zážitek z této hrozivé akce zakotvil jistě v Darjině hlavě navždy.
Že v Turecku žije celá řada Rusů, není v důsledku současné války příliš překvapivé, ale kolik dalších různých národností zde žije trvale a podle jejich vyjádření velmi spokojeně, jsem rozhodně nečekal. Údajně bezproblémové kontakty s úřady všeho druhu jsou prý nevídaně jednoduché a jsou jedním z hlavních aspektů pohodového života. Ani z pohledu obou rozhodčích zde nebyl žádný negativní poznatek, přestože hodně kopcovitý Istanbul jim dal při posuzování mantrailingových trailů výrazně zabrat. Velmi příjemné a přátelské prostředí bylo sice občas narušováno při poslušnosti těsným sousedstvím mešity, z jejíchž minaretů se pětkrát denně ozýval zpěv muezínů svolávajících věřící k modlitbám. Turci vyznávají velmi umírněnou formu islámu, který jim nic nenařizuje, takže se všem jeho pravidlům podrobují zcela dobrovolně, pouze na základě víry. Nepijí alkohol, nejí vepřové, pětkrát denně se modlí a dodržují půsty. Nádherné mešity jsou stavěny tak, aby nikdo v obrovitém městě nebyl o zpěvy muezínů ochuzen, takže v samotném Istanbulu je na 3000 těchto překrásně zdobených staveb. Jejich konstrukce jsou asi proti zemětřesení velmi odolné, protože při obou našich předešlých misích, v srpnu 1999 v Gölcüku a opakovaně v listopadu v horském Düzce, jsme zažili poškozenou pouze jedinou, přestože jejich okolí bylo srovnáno se zemí téměř kompletně. Asi ochranná ruka Alláhova přece jen dokáže mnoho a turečtí věřící si její ochranu určitě zaslouží…