Japonsko jako vysněný cíl mnoha turistů si své prioritní postavení právem zaslouží. A to nejen nevídanými přírodními krásami, nadčasovou technikou, tajemnou historií a duchovní kulturou, ale i obyvatelstvem s přátelskou a velmi hostitelskou povahou.
Letošní rok měl pro mne na mezinárodním poli mimořádně pestrou mozaiku od jarní jihoamerické Bogoty přes několik evropských hlavních měst až po metropoli Země vycházejícího slunce, kde jsem měl tu čest svou celoroční piruetu rozhodčího právě minulý týden zakončit. Prodloužený pobyt mi navíc dovolil i mnohem podrobnější seznámení s náturou místních lidí, mezi nimiž mám již řadu let velmi dobré přátele. Rozhovory s nimi se tak mohou odehrávat na citelně intimnějších rovinách, než je při běžných služebních kontaktech obvyklé. Bez zástěrek konvenčních zvyklostí se tak dozvídám detaily jejich soukromých životů, které by v normálním rytmu prověrkových akcí nikdy nepřišly na pořad dne. Patrně největším zdrojem zkušeností bylo pro mne tentokrát ubytování v rodinném penzionu s možností originálního japonského stravování. Nejsem vášnivý pojídač knedlíků, a proto jsem ryze japonskou stravu uvítal s nadšením. Nejen strava, ale i celý životní rytmus a styl byly pro mne velmi zajímavé. Hlavním bodem programu byly ale tři dny intenzívní zkouškové kynologie všech stupňů s celou škálou úspěšnosti i neúspěšnosti. Pro mne byly opět vysoce poučné, stejně jako při předešlých návštěvách. Z pohledu rozhodčího byly tyto japonské prověrky od evropského standardu přece jen poněkud odlišné. Především už složením plemen, jejichž mozaika byla snad nejpestřejší, jakou jsem kdy posuzoval, od německých ovčáků přes všechny typy retrívrů až po exoty typu labrapudl, koiker, šiba, dalmatin, bígl a další. Právě posledně jmenovaný zástupce plemene, málokdy viděného v pracovní úloze, mě doslova svým výkonem uchvátil. Sice pouze v úrovni stupně V, ale přesto zadaná stovka je pro toto plemeno asi unikátní. Naproti tomu navzdory všem zvyklostem skupinka malinoisů podala matný výkon s naprostým nedostatkem temperamentu. Kam se poděly hvězdné časy, kdy chovná stanice Von Halusetas dokázala obsadit na světovém šampionátu kompletně stupně vítězů plošných prací.
Posuzoval jsem speciální práce v sutinách i ve velmi náročných plochách, zasazených do neuvěřitelně příkrých svahů hraničních hor prefektury Nagano. Všechny poslušnosti hodnotila nestárnoucí kolegyně Kaori Oshima, jejíž exotická krása nás poprvé oslovila již před mnoha lety při mistrovství světa na nezapomenutelném večírku v sídle slovinského prezidenta v Ljubljani. Obecně se mi zdá za dost neřešitelný úkol odhadnout věk kteréhokoli Japonce, zejména pak žen. Rozsáhlý pořadatelský sbor zde byl složen právě ze samých děvčat, která jsem osobně odhadoval na dvanáctileté děti. Jednalo se ale samozřejmě o studentky kolem dvacítky.
Mnohem pestřejší dojmy však přinášely na akci navazující zážitky ze všech úseků poznávacích cest, které pak při rekonstrukci celodenních dojmů ve večerní japonské lázni emotivně vrcholily. Nesmírně zajímavá a po všech stránkách inspirující země se skromnými a pracovitými lidmi s neuvěřitelně poctivým přístupem k běžnému životu si rozhodně zaslouží vnímavé návštěvníky s ochotou a touhou poznat Japonsko co nejvíce. Pro mne závěrečné posuzování mezinárodního dění roku 2022 se stalo nádhernou vzpomínkou na nejkrásnější akci a možná vůbec ne jenom tohoto roku. S veškerou pokorou za ni z celého srdce děkuji.