(HČ) – Po dvou covidových letech se dostává i situace v mezinárodní záchranářské kynologii pomalu do normálu. Proběhly i dva světové šampionáty. Právě ses vrátil z další zahraniční akce, můžeš se k ní a k situaci ve světě vyjádřit?
(JS) – V letošní pro mne hodně vytížené sezóně jsem po nedávné Paříži a Madridu obdržel posuzování IRO akce v Eggendorfu u Vídně. Ještě mně čeká koncem října Dánsko a sezóna bude končit. Proto asi ten nával účastníků, čtyři rozhodčí měli po tři dny plné ruce práce. Rakouská akce ale snesla rozhodně ta nejpřísnější měřítka nejen z průběhu, organizace akce, ale hlavně výkonnosti zúčastněných psů z celé Evropy. Zúčastnila se i skupina Slováků pod dozorem trenérky D.Banárové. Z Čech sice přes úplně nejmenší vzdálenost přijela pouze Jana Zavadilová s fenou NO Fren z Mnichovy zahrady (KZJ Brno), ale zato s velmi slušným výsledkem v FLB a druhou nejlepší poslušností (169+94).
(HČ) – Jaký byl ale celkově ten mezinárodní výcvikový rok pod garancí IRO a letos dokonce i FCI, která se rozhodla svým způsobem organizaci IRO konkurovat?
(JS) – Pokud by se povedlo udržet úroveň v obou světových organizacích na vysoké úrovni, bude to jen dobře. Musí ale organizace FCI zajistit pro své akce dostatečný počet kvalifikovaných funkcionářů, především pak rozhodčích. A to zatím nemá, vychází ze seznamu těch, kteří figurují na soupiskách IRO. Poměrně dost vypovídající schopnost o úrovni účastníků má výsledková listina z poprvé FCI pořádaného mistrovství světa jednotlivců v Itálii. Výsledky rozhodně nebyly srovnatelné s výsledky „konkurenčního“ mistrovství IRO v rumunské Craiově, konaném o měsíc později. Jako Čech mám možná trochu zkreslenou představu výsledky české reprezentace, které byly pro mne hlubokým zklamáním a patrně historicky vůbec nejslabší. Kde je základní problém, když počáteční myšlenka výcvikářky svazu L.Dlouhé o vytvoření společné silné české reprezentace byla výborná. Proběhl kvalifikační Bohemia Cup, který sice vyzněl trochu jako propadák SZBK, ale výsledky nominovaných reprezentantů vesměs nebyly špatné. Výjimkou je v tomto případě účast K.Staňkové, která se výběru vůbec nezúčastnila a její nepochopitelná nominace nic nepřinesla. Nevím, jak probíhala další příprava psovodů na mistrovství, ale asi nebyl určen žádný kvalifikovaný trenér, který by tvrdě vydřené výsledky z BC dokázal zúročit. Reprezentanti rozhodně neměli špatné či nedostatečně připravené psy, chyběly jim patrně jen nejzákladnější informace zkušeného trenéra z oblasti IPOR. Jako vysvětlení se nabízí právě důsledek uzavírání se současné záchranářské kynologie do neprůchodné české bubliny s pocity obrovského a bezdůvodného osobního uspokojení. Velmi trapným důkazem se prezentují gratulace a pochvaly účastníků při zisku hluboce podlimitních bodů. Je to snad ironie nebo pouhá hloupost gratulantů? Jako reminiscence je ve sportovních zprávách TV právě uváděna výměna trenéra ligového hokeje, který končí již po dvou neúspěšných startech, po pouhých dvou prohrách. Kolik takových proher by musela absolvovat záchranářská reprezentace, aby byl vyměněn trenér? To samozřejmě není potřeba, ale mělo by to snad už konečně vést k zamyšlení vedení a hlavně k důkladné a nezkreslené analýze výsledků. K tomu je dále nutno bez pompézních pochval ozřejmit konkrétní situace, např. úroveň obtížnosti speciálních prací.
(HČ) – Co máš konkrétně na mysli?
(JS) – Italská sutina nebyla nijak mimořádně náročná, podle vyjádření rozhodčího ale psi potřebovali mít dostatek chuti k samostatné práci. Ta jim ale často chyběla, takže se nedostali dostatečně daleko od psovoda. Rumunská sutina byla ještě jednodušší, nešlo tam údajně vůbec využít výškový úkryt, který bývá na zachycení pochopitelně náročnější. Proto měl tuto sutinu posuzovat P.Šabacký, který ji dobře zná již z minulosti, ale bohužel covid jej vyřadil z akce těsně před zahájením WM. I takový detail ale může dost citelně ovlivnit výsledky. Důležitá je však především příprava, a to ve všech třech fázích: 1. Cvik je nutno naučit, 2. Dostatečně propracovat, 3. Výkonnost načasovat. Jestliže první dvě fáze jsou kompletně v rukou psovoda, třetí fázi musí dirigovat trenér. Proto existují vysoce úspěšná trenérská jména D.Banárová, S.Šabacká, R.Samlíková, M.Dostálová a celá řada dalších, které ale evidentně v řadách zavedených záchranářských brigád z různých důvodů chybějí. Protože však nejpočetnější organizací v ČR je SZBK, měly by souhrnné výsledky analýzy nedostatků vycházet právě z jeho středu. Lucie Dlouhá jako výcvikářka svazu byla na sjezdu určitě tou nejlepší volbou, ale v současnosti nemá bohužel k ruce ani jednoho dostatečně fundovaného výcvikáře s mezinárodními zkušenostmi.
