Po mezinárodním mítinku IRO před Vánoci 2018 byl čtyřmi mezinárodními rozhodčími z České republiky publikován společný názor na aktuální situaci, který je tehdy velmi pálil. Rozhodně stojí za pozornost i dnes a neškodí si ho připomenout v originále.
VŠEM ZÁCHRANÁŘŮM
V současné složité době si všichni čtyři čeští mezinárodní rozhodčí, ale i mnozí zkušení kynologové všech pěti záchranářských organizací, uvědomují stav současné záchranářské kynologie v ČR. Ocitá se na pokraji hluboké krize, a to nejen z pohledu výkonnosti v mezinárodním měřítku, ale především z pohledu vnitřních výkonnostních hodnot a personálních vztahů. Zapsané spolky, které fungují na nekomerčních principech a na základech svobodné dobrovolnosti, nemohou být spokojeny se situací, kdy spolu nekomunikují a uzavírají se do sebe. Je to výsledkem osobních ambicí a naprosto špatné politiky některých funkcionářů. Přestože mnozí řadoví členové se mezi sebou bezproblémově stýkají a mísí na společných trénincích, není výsledek uspokojivý. A to proto, že tyto komunikace nejsou oficiální a prakticky jsou často v rozporu s přáním jejich vedení. Pojďme společně něco udělat pro to, aby se tyto poměry změnily, abychom se na mezinárodních akcích nemuseli stydět za výsledky českých reprezentantů, aby se zkrátka vrátily ještě nedávné slavné doby české záchranařiny, kdy čeští reprezentanti patřili k nejobávanějším soupeřům a názor každého českého zástupce v mezinárodních komisích a srazech byl považován za názor odborníka ze země s největší záchranářskou tradicí. Právě v současné době je pro nastavení správného směru záchranářské kynologie ten nejvyšší čas. Co se pro to dá zatím nezávazně udělat? Především sezvat k jednomu stolu všechny rozhodčí ze všech pěti nekomerčních organizací, začleněných ve světové organizaci IRO a vyslechnout si jejich odborný názor. Za druhé sezvat k jednomu stolu zástupce všech těchto organizací (vedoucí a výcvikáře) a domluvit jasná pravidla slušné spolupráce a komunikace mezi nimi. Pokud se tyto dva body podaří co nejrychleji uskutečnit, bude určitě nastolena správná cesta ze současné krize. Všichni čtyři čeští mezinárodní rozhodčí jsou o tom hluboce přesvědčeni a věří, že mezi záchranářskými kynology se napříč členstvím najde dostatek soudných psovodů, kteří to cítí stejně a touží po radikálním zlepšení. Zapomeňme na všechny předsudky a trapné žabomyší války, které dnes „kralují“ ve většině kolektivů a pojďme opět prioritně cvičit psy pro záchranu lidských životů…
Podepsaní Ms. Jaroslav Sedlák, Ms. Daniel Sedlák, Ms. Pavel Šabacký, Ms. Vilém Babička
Toto prohlášení je dnes staré přibližně čtyři roky a co se za tu dobu změnilo? Organizace fungují stále podle svých interních předpisů a funkcionářská vztahová krize se dále prohlubuje. A to i přes to, že K9 Rescue cz podala další „pomocnou ruku“ ve formě písemné nabídky spolupráce Svazu záchranných brigád. Nabídka byla oficiálně přijata, ale v praktické formě došlo k jejímu naplňování pouze ze strany K9R, která umožnila konání Bohemia Cupu na základně Londonka a zajistila konání oddílů poslušnosti a stop ve vlastní režii. Akce proběhla bez problémů k naprosté spokojenosti všech zúčastněných. Pro pořádající svaz sice nebyly výsledky nijak lichotivé, ale taková je současná reálná situace. Tím spíše by ale každý soudný kynolog očekával další návaznou spolupráci. V čem by měla spočívat? Především ve společném jednání všech předsedů spolků, v odborné diskusi výcvikářů a rozhodčích na společné platformě a hlavně pak v otevřenosti oficiálních kontaktů mezi všemi záchranářskými organizacemi. Tři zcela jednoduché požadavky, které by ale jistě dokázaly změnit současnou nedobrou situaci velmi rychle. Problém je ale patrně v tom, že někteří klíčoví funkcionáři se obávají o ztrátu své autority, která zdaleka není podložena odbornými znalostmi. Sami sebe totiž nominují do rozhodujících funkcí, sami se posuzují, sami si podle potřeby snižují výkonnostní nároky a sami se vyhodnocují. Dokáží si klepat na ramena i při absolutních propadech, vychvalovat a odměňovat i podlimitní výkony namísto velmi nutné hluboké analýzy. Případná konfrontace se světem mimo vlastní bublinu pak dlouhodobě vypadá podle toho. Výše zmíněné prohlášení „Všem záchranářům“ sice zatím nevyznělo do potřebné odezvy, ale jako věčný optimista jsem přesvědčen, že k tomu určitě brzy dojde. Lidé přece nejsou ovce, které sebou nechají manipulovat podle rozmaru jednoho či dvou kariéristů.
