Kurzy lavinových prací bývaly vždy standardní náplní všech záchranářských brigád v zimním období. Jezdilo se na ně vždy na Šumavu, do Krušných hor nebo do Krkonoš.
Časy se mění a s nimi i přístupy lidí k výcviku psů. Dnes i profesionální psovodi mívají občas psy na noc v posteli, z dobrovolníků dnes odhadem dokonce polovina. Možná je dnes již nemyslitelné romantické nadšení, se kterým jsme před několika lety odjížděli na lavinový výcvik na šumavský Pancíř s rozhodnutím jít co nejvíc ve stopách Jacka Londona. Byli jsme sice ubytováni v horské chatě, ale psy jsme měli bez rozdílu plemen (retrívři, ovčáci, boxeři) ubytovány v zateplených leteckých přepravkách ve sněhových záhrabech. Sněhu byl nadbytek a pod metrovou vrstvou sněhové izolace byli naši psi po celý týdenní pobyt dokonale spokojeni. Současným vývojem společnosti jsem přesvědčen o tom, že na rozdíl od tohoto retro pojetí laviňáku bude „civilizační“ vývoj pokračovat tak, že v budoucnu bude lavinový kurz v některých kolektivech probíhat snad on line. To je samozřejmě odstrašující nadsázka, jistě většina současných záchranářských kynologů bude i nadále balit lyže, sněžnice a pytlíky granulí pro cestu na nádherné zážitky při lavinových výcvikových srazech v horských podmínkách.
Právě takový zažili v uplynulém týdnu i členové K9R ve spolupráci se spřáteleným kolektivem záchranářů severočeské skupiny Centrum. Krušné hory se ukryly pod přívaly sněhu a i když cesta napříč republikou v celé délce tří set kilometrů zimu vůbec nepřipomínala, pár posledních kilometrů přineslo radikální změnu. Největší zážitky pak přinesl cíl – horská chata Pohoda, která svému jménu dostála naprosto dokonale. Jména členů Centrumky Martin Kadleček, Leoš Vokál a Luděk Rada zajistila dokonale naplánovaný chod lavinového soustředění i s velmi zajímavým doprovodným programem. Dílčí výcvikové cíle všech našich členů v naprosto ideálním prostředí chaty Pohoda byly splněny naprosto bezezbytku, takže se staly i základním kamenem další spolupráce na sutinách Londonky.
Víkendové navazující soustředění K9 na Londonce však přivítalo účastníky naprostým kontrastem počasí. Nebýt poloviny února, člověk by uvěřil pučícím keřům a nesměle rašící zeleni, že již opravdu přichází jaro. Buďme realisté, zima ještě určitě neřekla své poslední slovo a výcvik ve sněhu ještě může mít mnohá další pokračování. Zatím tedy jenom udržet co nejpevněji správné výcvikové návyky a hlavně mohutně poděkovat kamarádům z Centrumky, se kterými jsme se sice neviděli poprvé ale rozhodně ne naposledy. Díky za spolupráci, Centrumáci.
