V určitém okamžiku některých životních etap, ať chceme či nechceme, dochází samovolně k bilancování vlastní úspěšnosti, vlastních chyb a nesprávných kroků, způsobených osobní naivitou, přehnanou důvěřivostí nebo naopak vychytralostí okolí. S lidskou závistí vyvolanou často pouhou úspěšností asi málokdo počítá.
Když ležím sám a usínám, pod víčky tiše defilují, stříbrná pláň, na ní smečka zlatá jak uragán
uhání k dálavám…
Právě mi končí zase jedno dost náročné období, s pocitem vysilující únavy padám do trávy vyhřáté letním sluncem a vypínám mozek. Opravdu ho dokáži vypnout? Něžné dotyky ničím nenahraditelného psího jazýčku mého společníka mě konejšivě ukolébávají a jako ve filmové retrospektivě mě zvolna odnášejí do říše vzpomínek, do mé vysněné kouzelné Země Tří Sluncí, kde neotřesitelně vládne Krása, Láska a Pravda. Jsem opět plný elánu a důvěry v lidi, ještě mě nepodrazili tehdejší nejlepší kamarádi. Zase hoří modřínové větve namodralým plamenem a vůně jehličí mě omamně unáší do doby, kdy se nikdo nehádal, nesmyslně neosočoval druhé a byl jenom bytostně šťasten, že prožívá své nejkrásnější životní období, téměř hmatatelné štěstí, dané existencí čtyřnohých parťáků, přátel, kteří neumějí zklamat, obelhat či dokonce podrazit. Pocit štěstí spolehlivě graduje každým pohledem do jejich upřímných a dokonale bezelstných očí. Neznají faleš ani přetvářku, jsou tak dokonale jiní, než mnoho jejich lidských idolů.
Bloumám sem a bloumám tam po zdravém ovzduší a jak je mi krásně nikdo netuší, pro ty dálky,
pro ty háje, pro šumící les platíme stejně já jako můj pes…
Zase mi znějí v hlavě romantické melodie písní, které jim byly vždy s úctou věnovány a které je upřímně a bezelstně opěvovaly. Celý život jsem žil v nádherné symbióze převážně se dvěma psy najednou, takže se mi jich do života postupně vešlo neuvěřitelných dvanáct. Přes naprostou převahu boxerů přišla časem i některá další plemena včetně prvního křížence naprosto neurčitého původu. Po delší životní sérii boxerů, rozených klaunů s neuvěřitelnou mimikou a komediálností, přišli další často s velmi překvapivými vlastnostmi a schopnostmi. Svými ryze přírodními projevy oddanosti mě naprosto okouzlili australáčci, ochotní v zájmu ochrany svěřené smečky položit život kdykoliv a kdekoliv. Jejich důkazy lásky byly vždy naprosto originální a nenapodobitelné.
Pojď s námi každý, kdo máš psa rád a partu dobrou s ním chceš poznat, přátelství najdeš,
je bez hranic, psa vycvičíš, on tebe víc…
Jakékoli pořadí obliby bych ale určitě v žádném případě nedokázal vytvořit, všichni se usilovně snažili být mi nejlepším přítelem, všechny jsem dokázal výcvikově dovést k metám nejvyšších zkoušek třetích stupňů, každý z nich se pro mne stal naprosto nezapomenutelným. Se všemi jsem prožil celý jejich život a opouštěli mě převážně po třinácti letech. To je ale skutečně zoufale málo a z tohoto úhlu pohledu mohu být nejvděčnější australanovi Crossovi, který mě provázel neuvěřitelných osmnáct let. To však už bylo dávno po skončení třiceti let výcvikových táborů boxerů, kde se každoročně nadšeně sjížděla padesátka účastníků k absolutně nezapomenutelným dvěma týdnům. S nesmírnou pokorou si uvědomuji obrovský dar shůry, kterým mi bylo dopřáno ve zdraví prožít celou dlouhou šňůru těchto táborů. Třicet let jedné výcvikové legendy, na kterou už plynule navázala ryze záchranářská etapa života, etapa protkaná mnoha velmi silnými emocionálními epizodami. Mimořádně kruté dvojí zemětřesení v Turecku, na Taiwanu, v Indii a dlouhá řada praktických zásahů v tuzemsku. Až záchrana lidského života mohla dát celé záchranářské dřině s výrazným rizikem ohrožení vlastního psa i vlastního života nepopsatelný punc nádhery naplnění.
Když tě dusí splín jako černý dým, ztrácíš odvahu žít dál, pak vlastní pes tě zachrání,
toho by ses nenadál…
Filmová retrospektiva ale dále pokračuje…
Indický Gujarat, krátká chvíle vzácného odpočinku. S unavenou boxerskou hlavou v klíně vyčerpaně hledím na apokalyptické panorama exotické krajiny zvolna přecházející do nočního klidu. Žvýkání provizorně ustájených buvolů a velbloudů monotónními zvuky intenzívně útočí na zjitřené mozkové receptory. V syndromu vrcholící únavy mi z mlhy vyvstává v mysli neradostný obraz se stále ostřejšími konturami: kamaráde Duxy, asi už tentokrát spolu pracujeme naposledy. Prožili jsme toho spolu opravdu hodně, dal jsem ti kdysi přednost před nejmilejší fenkou Francií a od té doby jsme táhli světem stále spolu. Tvá účast na zahraničních misích měla psychicky pomoci k uzdravení i dalšímu člověku. Bohužel všechno dopadlo jinak. Moje nynější chmurná vize není rozhodně první svého druhu… Vnímám všemi póry těla, že je stejně reálná, jako byly ty předchozí.
Pak člověk s mozkem chorým psům na hřbet miny dal a do válečné vřavy je v první lajně hnal
V bezesné noci kdysi před lety, když jsme ráno měli nastupovat na velký záchranářský debut naší brigády, mi ze stejné mlhy postupně vystoupily obrysy jiného boxera, jak na vysokém skalním ostrohu volá na svého psovoda, že skalní štěrbina pod ním ukrývá dlouho hledanou postavu pohřešovaného sebevraha. O pár hodin později proběhla tato situace přesně stejně, téměř jako podle filmového scénáře. S potůčky mrazivého potu na zádech jsem absolutně nechápal, jak je to možné. Pak jsem tuto děsivou a pro mne dodnes nepochopitelnou nápovědu odkudsi shora zažil ještě dvakrát, vždy se stejně reálným výsledkem. A současná indická fata morgana krajiny zoufale čekající na příchod spásného monsunu mi náhle přináší stejně naléhavý vzkaz budoucnosti, že tato záchranářská mise je v nikdy nekončící sérii zkázy naším posledním společným trailem. Mockrát díky za tvou spolupráci, brácho, byl jsi mým skutečným partnerem par excellence…
Doopravdy zarmoutit vás dokáže každý z nich jen jednou, a to když odchází naposled. Buď u něj a říkej mu, že se nezlobíš, protože i v téhle chvíli jeho oči prosí za odpuštění,
ví totiž dobře, že to neměl dělat…
