Společenská ouvertura Londonky na poli záchranářské kynologie proběhla pod názvem Pohár přátelství jako hladce namazané soukolí.
První veřejná akce spolku K9 Rescue CZ byla očekávána všemi záchranářskými kynology s velkým napětím. Už počet přihlášených naznačoval obrovský zájem veřejnosti a dosud ne zcela dokončené zázemí areálu vnášelo do myslí pořadatelů zdravou nervozitu. Reprezentační akce na území Velkého Londonu, který je součástí obce Rapšach, byla zasazena do rámce chráněné oblasti Třeboňska, známé svou neposkvrněnou přírodou. Přestože ve finále dvě nezúčastněná družstva ztenčila konečný počet účastníků na 60, jednalo se o největší počet kynologů na tuzemské akci, a to nejen v letošním roce. Závod byl připraven do nejmenších detailů a jediné, co pořadatelé nemohli ovlivnit, bylo počasí, které vytrvalým celodenním deštěm dokonale prověřilo možnosti areálu. Na třech pracovištích probíhalo ve stejných časech prohledávání sutinových terénů pod dozorem tří mezinárodních rozhodčích. Na těchto pracovištích měl mimořádně obětavý ředitel soutěže Radek Kučera kromě nejzkušenějších českých rozhodčích ze tří organizací (Sirius, SZBK, K9R) velmi spolehlivou záruku ve vedoucích těchto terénů, kteří již podobnou funkci plnili v minulosti mnohokrát a i tentokrát se jí zhostili naprosto bez připomínek. Stejně bezchybnou prací jim ale sekundovali i pořadatelé v ostatních funkcích i přesto, že mnozí je plnili poprvé v životě. Na úsecích kantýny, administrativy i figurování pracovali s mimořádným osobním nasazením a výsledkem bylo vysoké hodnocení všech účastníků Poháru přátelství při odjezdu do svých domovů. Areál svou rozlohou a celkovou koncepcí potvrdil nedozírné možnosti využití bez ohledu na případnou nepřízeň počasí, rozsáhlé zastřešené prostory bývalých hal pro chov kuřat spolehlivě řeší každou pořadatelskou improvizaci. Samozřejmě bude ještě nutno mnohokrát přiložit ruku k dílu při dokončování zázemí, ale již současná úroveň naznačuje vysoký budoucí standard. Z hlediska výkonnosti startujících psů, kteří se rekrutovali nejen téměř ze všech českých záchranářských kolektivů a brigád, ale dokonce i ze Slovenska, přestože soutěž byla původně koncipována pouze jako národní, mohou zodpovědní výcvikáři být rozhodně spokojeni. Každý pes, který je trochu systematicky připravován k práci v sutinách, mohl předvést, kolik výcvikových zkušeností již nasbíral. Byly tak k vidění skutečně kvalitní výkony, především zástupci jižní Moravy, ale i ze skupiny Centrum a ze slovenského svazu předvedli práce, před nimiž mohli rozhodčí smeknout. Nejdůležitějším aspektem Poháru přátelství však je fakt, že se v praxi skutečně podařilo naplnit název soutěže, což bylo hlavním přáním pořadatelské organizace prezentovaným již v propozicích. Pevně věřím, že v tomto duchu bude i nadále pokračovat dění v české záchranářské kynologii a jsem moc rád, že k tomu svým skromným osobním dílem přispěli všichni pořadatelé akce. Jsem osobně hrdý na to, že i já jsem součástí kolektivu, který dokázal takovou porci obětavé práce bezchybně odvést a velmi, skutečně velmi jim děkuji.
