Přes celou řadu neovlivnitelných ztěžujících faktorů proběhl systematický týdenní výcvik na základně Londonka s velmi pozitivní výkonnostní bilancí.
V pestrém plánu týdne se našel prostor i na tři programové výjezdy, z nichž poslední v duchu praktického zásahu svou náročností přinesl kromě celé řady zkušenostních poznatků i drobný úraz psovodky. Profesionální ošetření z vlastních řad ale dokládá další nutné poznatky z řešení problémů, které přináší běžný záchranářský výcvik. Jedním z nejtěžších aspektů vícedenních zátěží je správný odhad dílčí zátěže každého dne, aby se výkonnost postupně stabilizovala na požadované stoupající úrovni a přitom nedošlo k únavovému útlumu. Jedná se stabilně o nejnáročnější úkol vedoucího výcviku zvláště při těch vícedenních soustředěních, při nichž je na závěr konána prověrka výkonnosti. Strmý vzestup psí výkonnosti ale nelze očekávat u krátkých výcvikových srazů, které mají cíl povětšině údržbový. Systematičnost výcviku při delších soustředěních je nesmírně důležitá a přináší překvapivě silné pozitivní výsledky. Naproti tomu bohužel častější nepravidelnost až nárazovost výcviku i u velmi talentovaných jedinců bez nutné systematičnosti nemůže ani nejzákladnější výcvikové požadavky dostatečně upevnit a dochází pak často k překvapivým selháním výkonnosti při prověrkách. Nastalé situace jsou pak dávány za vinu psům, kteří jsou však vlastně obětmi psovodské nesystematičnosti. K nejvhodnějšímu vyjasňování různých výcvikových problémů vedou především cílené společné diskuse se zkušenými trenéry, kteří ale nedělají z každého výcvikového krůčku „vědu“ a cvik jednoduše rozeberou. Výcvik psa je především radost a oboustranné potěšení ze souhry. Vždycky ale platí, že v dokonalé spolupráci pes dodává čich a člověk mozek, jinak nelze při hledání pohřešovaných osob uspět. Největší devízou pak určitě je, když v kolektivu je maximum psovodů naladěno na stejnou výcvikovou strunu právě v této stupnici.
