Ve dvou velmi parných a jednom deštivém dni proběhly v říjnu 2018 v maďarském Jaszbereny možná poslední evropské zkoušky záchranných psů podle současného mezinárodního zkušebního řádu IPOR.
Od nového roku 2019 vstupuje v platnost mírně pozměněný zkušební řád, který byl schválen celosvětovým sympoziem v červnu. Akce se sice konala ve všech třech výkonnostních úrovních, ale pro mistrovství Maďarska platila pochopitelně jen úroveň B. Mým úkolem zde bylo posoudit plošné práce skupiny FLB a přes obrovský propad byly k vidění i skvělé práce, v mnoha případech pak naprosto nečekané. Uchvátily mě nejen výkony všech tří plošných medailistů, ale i několik dalších, např. devítileté rotvajlerky velmi těžkého kalibru, která mě svou svižností a urputnou snahou po nalezení osob doslova šokovala.. Prostředí akátového lesa sice nevypadalo na první pohled příliš náročně, ale průběh ukázal, že zde psovodi nic zadarmo nedostanou. V Maďarsku sice funguje celá řada záchranářských organizací, některé dokonce na privátní platformě, ale všechny mezi sebou velmi dobře spolupracují. Dominantním výsledkem pak je, že jejich společná reprezentace patří bezesporu ke světové výkonnostní špičce. I soukromé výcvikové zařízení v Jaszbereny je velmi intenzívně podporováno státními orgány, což je zřetelně patrné na odborném vybavení této organizace. Není tedy vůbec překvapením, že dané mistrovství bylo na vysoké odborné úrovni, vítězné výkony byly skutečně obdivuhodné. Pomoc integrovaného záchranného systému se ale odehrává téměř výhradně po odborné stránce, s čímž perfektně koresponduje především uspořádání sutinového trenažéru, který se za posledních pět let od mojí poslední návštěvy výrazně změnil. Pro zajištění mistrovské akce byli organizací IRO delegováni čtyři rozhodčí, Rakušan, dva Češi a Slovinka Jerneja Ternovec, jejímž hlavním cílem byla především praktická příprava tří nových uchazečů o funkci mezinárodního rozhodčího. Přípravu těchto kandidátů bere IRO systematicky a velmi vážně, protože si přesně uvědomuje závažnost jejich přístupu a odborné dopady jejich případného selhání při akci. V letošním roce již bylo přikročeno ke striktnímu řešení zcela nepřijatelného přístupu holandské rozhodčí v sutině jihočeského Spáleniště, kde sice po neuvěřitelném zjednodušení na něm „vydělal“ jeden domácí závodník, když díky tomuto znevážení soutěže získal body opravňující ho ke startu na WM, ale celková úroveň byla žalostná. Po její úpravě nekorespondoval terén ani s úrovní A, natož potom stupně B. Bohužel ani při maďarském mistrovství nebyla tentokrát situace v kvalitě rozhodčích dokonalá. Pro mne bylo mimořádně nepříjemné, že problém se týkal mého českého kolegy, který se však svým postojem natolik odklonil od etikety mezinárodního rozhodčího, že nebylo divu, že jeho soudcovská kariéra byla na tomto podkladě vzápětí ukončena. Mezinárodní rozhodčí IRO jsou každoročně přezkušováni a vedení velmi dbá o jejich vysokou úroveň. Pro ČR není vůbec lichotivé, že se nejedná o první případ tohoto druhu, když výsledky mezinárodních zkoušek dosahované v ČR v domácím provedení avizují odklon od zahraničních trendů již delší dobu. Kupování si sympatií a příznivých hlasů nemístným usnadňováním požadavků zkoušek některými rozhodčími ve svazu je v zahraničí zcela nepřijatelné a žádný soudný rozhodčí si něco podobného absolutně nedovolí i kdyby šlo o člena rodiny. Proto také není působnost mezinárodních rozhodčích v tomto směru nijak omezena. Nejsou ale v žádném případě možné výsledky, že všichni zúčastnění splní na výborně, že všichni startující obdrží hodnoty ve speciálu přes 190 bodů. Kdyby tyto výsledky byly pravdivé, čeští psi by ve světě zcela neomezeně kralovali. Pravdou je však naprostý opak, v současné době nemáme, snad s výjimkou špringra Jitky Dědinové, více psů schopných mezinárodní konkurence. To je současný tragický výsledek výcviku záchranných psů v ČR, výsledek situace, kdy neexistuje spolupráce funkcionářů mezi jednotlivými českými organizacemi a výcvik nejpočetnější organizace absolutně postrádá jakoukoli koncepci. V Maďarsku, kde před pěti lety startovalo běžně přes dvacet českých psovodů, se letos nezúčastnil ani jeden, stejně jako v Rakousku nebo v Německu. Ale pod pláštíkem FCI se dokážeme vychloubat výsledky, které pouze dokazují platnost přísloví, že „mezi slepými je jednooký králem“. Takovéto kralování však žádného poctivého psovoda těšit nemůže. Stejně jako nemůže nikoho těšit výsledek ve známce výborná, docílený od rozhodčího naprosto bez předepsané úrovně. Jsou to velmi trapné, ale ryze české problémy, houfně dnes diskutované na všech možných úrovních. Nespokojenost poctivých psovodů stále narůstá, ale stejně si nikdo nechce pálit prsty, znepřátelit si mstivé funkcionáře. Jak dlouho ještě tato výkonnostní krize českých záchranářů potrvá? Jak dlouho se psovodi ještě nechají balamutit?
