Už necelé tři týdny pobytu v Indonésii působí velmi blahodárně a jsou dokonalou léčbou myšlení z maloměšťáckého ovzduší. Není divu, že se čeští vyslanci po vypršení svých mandátů domů často vůbec nevracejí…
Otevřenost, upřímnost a přátelské vztahy na každém kroku, to jsou devízy, s nimiž se člověk v tuzemsku nesetkává příliš často, spíše velmi výjimečně. To vše násobeno exotikou prostředí, teplotou Indického oceánu a cenově velmi dostupným chutným jídlem vytváří prostředí rozhodně nevybízející k návratu. Na čarokrásném ostrově Bali mají dnes už domorodci samozřejmě také komerční požadavky. Žádný z nich již nedokáže existovat bez chytrého mobilu, televizoru, skútru nebo elegantního automobilu, ale v historickém pořadí důležitosti jsou pro ně stále až za principy duchovního světa, rodiny a vztahy uvnitř komunity. Spirituální svět je pro Balijce absolutním zájmem číslo jedna. Denní modlitba s péčí o neustále obnovované obětinky s vonícími tyčinkami na každém kroku jsou pro ně každodenní samozřejmostí, prováděnou se záviděníhodnou pokorou. Jsou ve svém nenáročném procesu života skutečně obdivuhodní a v mnoha směrech jim Evropan může jen závidět. Pro mne se stali naprosto nedostižným fenoménem nejen v duchovní oblasti, ale i v preciznosti uměleckých řemesel (sochařství, řezbářství, malířství, tkalcovství), v přesnosti a pečlivosti v poskytování služeb turistům, komplexní kultury a existenční skromnosti. Vůbec není divu, že zde panuje naprosto mizivá kriminalita, přes hodně zaplněné silnice není vidět žádné kolapsy a havárie. Ohleduplnost v dopravě i mezi lidmi je patrná na každém kroku. Určitě je k nezaplacení fakt, že právě v takovém prostředí člověk dokáže velmi rychle relaxovat, zapomenout na sousedské či jiné mezilidské neshody, které zde absolutně ztrácejí význam a postupně mizejí v nedohlednu. Domácí požadavky nesmírně „důležitých“ českých funkcionářů se zvolna rozpouštějí v mlze a vzpomínky na ně působí až groteskně. Diktáty samozvanců, šikana zdánlivě mocných a cenzura informací jsou na březích nedozírného Indického oceánu naprosto nepochopitelnými pojmy. Tady se plnými doušky vychutnává skutečná nefalšovaná svoboda zaručovaná jakousi nadpozemskou chartou. Nebo snad místní aurou? Carpe Diem, přátelé…
