Přibližně čtyři stovky psích plemen evidovaných v celosvětové registraci FCI nám dávají nejen nádhernou možnost vybrat si plemeno, které se nám nejvíce líbí, ale také především si uvědomit, za jakým účelem si psa pořizujeme.
Soužití se psem je velmi vážný závazek na příštích minimálně deset let. Úroveň tohoto soužití je však hlavně formována výcvikovým talentem psovoda. Výcvik záchranných psů probíhá v pěti vzájemně se podporujících výcvikových směrech: v sutinovém, terénním, lavinovém, stopařském a vodním. Tyto výcvikové směry si navzájem nejen nepřekážejí, ale naopak se v praxi velmi vhodně doplňují. Jedná se totiž v podstatě o výcvikové modifikace jednoho jediného principu – uplatňování skvělých čichových schopností psů. Přesto jsou záchranářští psi v České republice, stejně jako v celém světě, cvičeni v pěti zdánlivě izolovaných výcvikových směrech. Především se jedná o vyhledávání živých i mrtvých osob v sutinách pobořených budov, druhý a nejčastější způsob využití záchranných psů je výcvik ve vyhledávání pohřešovaných osob v nepřístupných přírodních terénech, další historicky nejznámější způsob využití je vyhledávání osob zavalených v lavinách a naopak nejmladším odvětvím záchranářského výcviku jsou práce ve vodě včetně vyhledávání utonulých. Posledním způsobem využití je především nejstarší klasika vyhledávání osob po stopě s návaznou variantou stopování posledních let zvanou mantrailing.
