Indiánská prérijní provincie Alberta s centrem v olejářském Edmontonu je domovskou líhní kanadských záchranářských kynologů. Pod vysoce odborným vedením se zde s podporou města a státu rodí budoucí reprezentanti Země javorového listu.
Romantická krajina klukovských snů při mé prvotní návštěvě země indiánů a lovců kožešin, nepočítám-li krátkou návštěvu ostrova Newfoundland před několika lety, mě na každém kroku touto kouzelnou zemí vracela do vzpomínkového spektra mládí. Pohodový let Praha – Toronto byl velmi obohacen přítomností mého náhodného spolucestujícího ze Slovenska, který emigroval do Kanady s manželkou i dvěma malými chlapci již před osmnácti lety. Jeho vykreslení této obdivuhodné země bylo nesmírně poučné a inspirující. Přesně vycítil a pojmenoval rozdíly mezi naší a kanadskou společností, a tím i důvody, proč tam žije. Usměvavá multikulturní společnost působí občas poněkud jednoduše, ale rozhodně velmi upřímně a přejícně. Obrovská vrozená vstřícnost byla i při mém kratičkém pobytu znát na každém kroku. Překvapil mně i zahajovací ceremoniál akce, který se i přes čtyřicet let zkušeností rozhodčího vymykal všem mým dosavadním zkušenostem. Nástup všech zúčastněných do kruhu za přítomnosti dvou indiánských šamanů, z nichž jeden zpíval za doprovodu historického bubínku a druhý postupně přistupoval ke každému jednotlivci s hořícím chomáčem bylin v dlaních, aby přijetím vonného dýmu byli ochráněni před negativním působením a naopak odevzdáni do ochranné náruče dobrých duchů. Tento zahajovací nástup byl vpravdě impozantní a pro Evropana nezapomenutelný. Neméně působivé byly následně i použité terény, jak v pralese botanické zahrady univerzity v Edmontonu, tak i sutinové. Pro práci v sutinách byla připravena obrovitá skládka likvidovaných drcených staveb. Až dojemně působila urputná snaha malinoise Ibana Kanaďana korejského původu Richarda Lee, startujícího v kategorii TB, který se bez nejmenšího zaváhání neohroženě prodíral i nejnáročnějšími úseky, tvořenými spletí stavebních armatur. Skvěle zúročené přebytky temperamentu ve snaze nalézt figuranty byly naprosto dominantním prvkem pracovního nasazení většiny labradorů a borderek, tvořících základ zkouškové sestavy, a to nejen v sutině, ale i v těžce prostupném pralese. Náruživá samostatnost v kombinaci se skvělou ovladatelností byly hlavním dojmem z pracujících psů. O něco méně propracované se potom jevily disciplíny poslušnosti, kde psovodům chyběly větší zkušenosti ze světových soutěží. Avšak i za podlimitní hodnocení byli psovodi neskonale vděční. Na každém kroku byl také zcela evidentní jejich citlivý vztah ke psům. Pestrá škála plemen, většinou bez rodokmenu (třeba i catahula), byla vyvažována srovnatelnou směsicí lidí, včetně indiánů a inuitů, a často i míšenců. Nejaktivnějšími pomocnicemi při akci byly indiánka Diana, inuitka Iana a nejvíc exoticky vyhlížející Melanie, jejíž otec ale byl Polák a matka Vietnamka. Kanada je domovem lidí všech barev a kromě rozdělení na anglicky a francouzsky hovořící poloviny země netrpí žádnými rasovými problémy. Úsměvně a dá se říci i typicky působí již historické řešení problému domluvy královnou Viktorií, když zabodnutím prstu do mapy přikázala vystavět hlavní město Ottawu na přímém rozhraní historických území těchto dvou jazyků. Každopádně je Kanada pro cizince jednou z nejvlídnějších zemí světa. Pro mne se trojúhelník Toronto – Edmonton – Calgary i jen letmým nahlédnutím stal splněním jednoho z klukovských snů a naprosto nezapomenutelným týdnem života. A pod vedením obětavé Silvie Montier se přebor CASDDA (Canadian Search and Disaster Dogs Association) stal jednou z nejkrásnějších akcí, jakých jsem měl tu čest jako mezinárodní rozhodčí IRO se zúčastnit. S pokorou a vděčností si uvědomuji, že v letošním roce mám nevídané štěstí na samé krásné a nezapomenutelné akce.
