Záchranářská kynologie prochází v ČR v současnosti poněkud složitým obdobím. Problémy však nejsou většinou způsobeny finančními, ale spíše odbornými a personálními nedostatky.

Záchranářská kynologie si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek zájmu veřejnosti. Počty psů ve společnosti neustále vzrůstají a jejich majitelé hledají pro své miláčky nejzajímavější náplň jejich života. Pokud je v dosahu jejich bydliště některý z dobře fungujících záchranářských kolektivů, pokusí se obvykle do tohoto kolektivu zařadit. Protože záchranářský výcvik je postaven na zásadách naprosté rovnosti všech plemen, dokonce i bez ohledu na jejich velikost, stává se někdy, že se zcela neplánovaně stane z pouhého rodinného mazlíka skvěle pracující záchranář. V České republice je přibližně kolem pěti set psovodů, zabývajících se záchranářským výcvikem, ovšem jejich dosahované výsledky se často velmi výrazně liší. Protože v tomto výcvikovém odvětví nemůže nikdy dospět k vrcholným výsledkům jedinec osamoceně, je perspektiva výcviku přímo úměrná zkušenostem vedoucího výcvikáře každého kolektivu. Psí život je až příliš krátký na to, aby si člověk mohl dovolit větší metodické chyby, takže každý adept záchranářského výcviku by se měl včas a správně orientovat, kam se začlenit.