Záchranářská kynologie prochází v ČR v současnosti poněkud složitým obdobím. Problémy však nejsou většinou způsobeny finančními, ale spíše odbornými a personálními nedostatky.

Záchranářská kynologie si vůbec nemůže stěžovat na nedostatek zájmu veřejnosti, dokonce ani na nedostatek sponzorů či jiných podporovatelů veškeré záchranářské činnosti. Největším a bohužel klíčovým problémem této dobrovolnické činnosti je ale absolutní nedostatek kvalifikovaných funkcionářů na řídících úrovních. Není divu, na poměrně malou ČR je organizací až příliš mnoho. Výsledkem pak je, že klíčové funkce, jako je vedoucí kolektivu a hlavně výcvikář, jsou obsazeny lidmi bez jakékoli kvalifikace, bez výkonnostních tříd. Potom je zcela logické, že jejich výcvikové zkušenosti nemohou dosáhnout při přípravě svěřených psů na více, než maximálně na první stupeň zkoušek. Jimi vedené kolektivy se pak trvale pohybují pouze v začátečnické úrovni. To samozřejmě nahrává hlavně komerčním skupinám, které v mezinárodním záchranářském hnutí nejsou nijak zapojeny a využívají této situace k náboru do nejrůznějších kurzů, které sami pořádají. Zcela jednoduché výcvikové problémy jsou pak často předkládány jako velmi dlouhodobě řešitelné a klienti neobeznámení se skutečnou podstatou věci platí další informace, aniž by tušili, že jsou vlastně pouze využíváni.