Záchranářská kynologie prochází v ČR v současnosti složitým obdobím. Pikantní je, že problémy nejsou způsobeny finančními, ale téměř výhradně odbornými nedostatky.

Záchranářská kynologie si vůbec nemůže stěžovat na nedostatek zájmu veřejnosti, dokonce ani na nedostatek sponzorů či jiných podporovatelů veškeré záchranářské činnosti. Největším a bohužel klíčovým problémem této dobrovolnické a vysoce žádoucí humanitární činnosti je absolutní nedostatek kvalifikovaných funkcionářů na řídících úrovních. V současnosti jsou tyto funkce obsazeny „spokojenými“ funkcionáři, kteří si obhospodařují vlastní píseček a pro zastřešené organizace nejsou s výjimkou občasné dotace vůbec žádným přínosem. Tak jsou tyto podřízené organizace nuceny žít svůj vlastní život bez jakékoli perspektivy růstu odborné úrovně. Výsledkem je naprosto samostatný život jednotlivých brigád, zcela závislý na odborné úrovni vedoucího a výcvikáře. Není tak vůbec divu, že o kvalitním výcviku na vyšší úrovni se dá hovořit pouze u Pražské, Jihomoravské a části Ústecké brigády, která funguje v několika samostatných družstvech. Tyto problémy se ale překvapivě vůbec netýkají samostatných organizací mimo svaz, které se již v minulosti všech zastřešujících závazků zbavily. Ty fungují zcela bez problémů podle vlastních plánů a perspektiv.