Práce se psy a celá kynologie přinášejí řadu nezapomenutelných dojmů a zážitků a při výcviku i množství rozmanitých situací, které nelze nikdy dokonale předvídat a dopředu popsat.

Nemůže to samozřejmě postihnout ani záchranářský zkušební řád. Pokouší se pouze spojit v maximálně možné míře sportovní činnost s praxí, protože tyto dva světy nerozlučně provázejí činnost všech záchranářských kolektivů od jejich zrodu. Do těchto kolektivů převážně nevstupují a záchranářskou činností se nezabývají naprostí začátečníci, ale většinou vyspělejší psovodi, kteří ideály pomoci bližním přijímají za svou osobní filozofii. Avšak ani úplní začátečníci nejsou ze zájmu o záchranářský výcvik vyloučeni. Záleží především na jejich přístupu k výcviku, na osobním vztahu s jejich psem a opravdovosti snahy o pochopení nádherného a lákavého psího světa. Vrcholným požadavkem na každého psovoda je ale osobní obětavost, láska k vlastnímu psovi a ochota pomáhat lidem v kritických situacích. To jsou základní potřeby záchranářské činnosti, hnací motor poslání, kvůli kterému řada dosavadních zájmových kynologů začala preferovat neskonalou dřinu záchranařiny před ryzím sportem. Ale i v této dřině hraje absolutní prim škola hrou…