Stejně jako psovodi při praktickém zásahu, musejí někdy i rozhodčí IRO reagovat velmi rychle na okamžitou změnu situace.

Korejský kolega rozhodčí Taien Lee havaroval při jízdě s autem, přičemž si nešťastně zlomil nohu. Narychlo tedy musela být kanceláří IRO zajištěna náhrada pro posuzování maďarského přeboru nedaleko Budapešti. V této zemi funguje několik záchranářských skupin kynologů, které si většinou vedou velmi dobře. Jediným negativním důsledkem této vícepočetnosti jsou menší členské základny, které obtížněji zajišťují mezinárodní akce. Na ty se do Maďarska sjíždějí pravidelně závodníci z okolních zemí ve velmi hojném počtu. Před dvěma lety zde startovali v početné skupině i Jihočeši a od tohoto kontaktu navštěvují Maďaři z pořadatelské organizace Mancs a Kézben Egyesület pod vedením výborných výcvikářek Diany Pinkóczi nebo Charolty Leczki pravidelně také jihočeské akce. Tentokrát však Českou republiku zastupovali závodníci pouze z jediné, ale zato velmi dynamicky se rozvíjející, organizace Sirius. V záplavě Slovinců, Chorvatů, Maďarů a Rakušanů, ale i s účastí z Finska a Ruska, se rozhodně neztratili a psí hvězda Sirius zazářila dokonce třikrát i na stupních vítězů. Pro organizaci, složenou převážně ze psovodů, kteří odešli ze SZBK, to jistě byl výrazný úspěch. Tato úspěšnost tkví především právě v nesrovnatelně menší členské základně, než jakou disponuje právě svaz. Ten má sice velmi mnoho řadových členů, kteří se do něho hlásí, aby se stali záchranáři a svého psa něco naučili, postupně ale zjišťují, že se jim nemá kdo věnovat, anebo jejich instruktor nemá potřebnou odbornost. Pokud to zjistí sami a včas, odcházejí do jiných kolektivů.
Přes doslova strašidelnou předpověď počasí na maďarský aprílový víkend se jejich přebor velice vydařil. Sice pofukoval ledový vítr, ale slunce z oblohy nezmizelo a tak zcela bez deště proběhl víkend ve vyloženě závodnickém počasí. O to víc vystupovala do popředí obětavost hrstky pořadatelů, kteří se střídali ve funkcích, jak jen jim časový rozvrh dovolil. Ani vyhřátou kancelář neměla děvčata pro sebe po celou dobu k dispozici, střídala se ve figurování jak na ploše, tak i v sutině, a to včetně mimořádně obětavé ředitelky soutěže. Podle rozpisu IRO jsem posuzoval sutiny stupně B a poslušnosti plošných prací A. Kategorie B mě příjemně překvapila kvalitou práce některých psů, kteří si precizně dokázali poradit v nárazovém větru i s náročným výškovým úkrytem, který pak v důsledku limitoval i celkovou úspěšnost. O něco slabší byla disciplína poslušnosti, ale proti současnému stavu, který vidíme u nás doma, byla nesrovnatelně lepší. Přestože jsem v podstatě vyměnil víkend ve slunečné Brazílii za aprílově ledové Maďarsko, vracel jsem se domů se sluncem v duši po čtyřech pohodových dnech mezi příjemnými lidmi, veskrze prosycenými silným sportovním duchem, který v tuzemsku stále tak postrádám. Zatím ale zůstávám optimistou…