Záchranářští kynologové brázdí se svými psy doslova celý svět. Téměř na všech kontinentech se střídavě odehrávají ty nejrůznější akce a účast na každé z nich bývá většinou nezapomenutelná. 

Zejména mezinárodní rozhodčí, kteří mají všechny akce a výkony zúčastněných psů jako na dlani, získávají z kontaktů se psovody celého světa neocenitelné zkušenosti. Zároveň se při akcích velmi podrobně seznamují s pořádajícími organizacemi a konstrukcí jejich výcvikových zařízení, především sutinových trenažérů, které bývají velmi důmyslně sestavovány právě za účelem postupného zvyšování obtížnosti při vyhledávání osob nebo cadaverů. Tyto zkušenosti pak velmi rádi přenášejí do tuzemských podmínek a aplikují je do domácích trenažérů. Bylo by krajně nezodpovědné jejich bohaté zkušenosti právě do konstrukcí výcvikových zařízení dostatečně nevyužít. Možnost zvyšování obtížnosti v lokalizaci nálezů patří k nejdůležitějším schopnostem těchto zařízení. Bez této možnosti se trenažér stává pouhou skládkou nejrůznějšího materiálu, která může psům prospět pouze v prvotní výuce bezproblémového pohybu na nich. To je však pro náročnou investici vybudování trenažéru skutečně velmi málo.