Výborné výkony psů v tropicky náročných podmínkách s pohádkovými kulisami hor musí nadchnout každého záchranářského kynologa.
 

Jestliže je cílem cesty z podnětu IRO akce ERPS, každou romantickou duši nesmírně potěší už jízda překrásnou krajinou směrem na rakouský Graz, pokračující dále na Maribor a cílové slovinské Zagorje. Pohádková příroda této idylické obce je završena přátelskou upřímností Slovinců, kteří rozhodně patří k těm nejpříjemnějším národům z celé bývalé Jugoslávie. Více než šedesátka přihlášených závodníků dávala třem delegovaným rozhodčím tušit tři perné pracovní dny. A předtucha nezklamala, výheň přes třicet stupňů po celou dobu akce byla tou nejtvrdší selekcí výkonnosti záchranných psů. Dělba prací z IRO určila K.Sawadu do sutin, V.Babičku na disciplíny poslušnosti a J.Sedláka na plošné práce. Náročnost ploch byla citlivě rozlišena pro kategorie, které měly připraveny přiměřené terény. Byly výsledkem pečlivé přípravy Zvonko Majcena a hlavně vedoucího terénu Aleše Udovče, který je profesionálem s velmi zajímavou specializací. Jako příslušník vězeňské ostrahy má jeho pes specializaci na vyhledávání mobilních telefonů u vězňů, která je patrně světovou raritou. Každopádně byla spolupráce s ním velmi přínosná a v obou kategoriích A i B prověřila dokonale všechny psy. Poměrně nízká úspěšnost akce byla většinou způsobena chybějícím nálezem jedné osoby v důsledku naprostého bezvětří, ani v jednom případě nechyběla psům dychtivost po nalezení osob či dostatek temperamentu. Naopak byly k vidění i naprosto dokonalé výkony. Zkušená Tanja Janeš dokázala s desetiletým chorvatským ovčákem předvést práci za 198 bodů, Tadeja Drolc s černým labradorem v pekelném žáru za 196, Sebastian Strašek jen o 1 bod méně a Pavel Šabacký s erdelem Codym v polední páteční výhni (11.50 až 12.20 h) skvělý výkon za 192 bodů. Jeho poslušnost za 90 bodů pak jen spolehlivě završila úspěšnou kvalifikaci pro mistrovství světa a hlavně zajistila nepřehlédnutelnou reprezentaci České republiky, přestože druhé české závodnici se pozitivní výsledek nepodařil. Oba účastníci z organizace Sirius byli totiž opět jedinými zástupci ČR, což je samozřejmě při tak skvělé organizaci akce obrovská škoda. Ovšem vzhledem ke složité situaci, panující v současnosti ve svazu, už nepřekvapuje, že zahraniční repre starty jsou především doménou menších organizací. Členové K9 Rescue CZ se již těší na mezinárodní tábor, který v tomto mimořádně malebném prostředí ERPS letos pořádá.

Určitou vypovídací schopnost o nepříjemně složité situaci v tuzemsku měl i telefonát, který jsem absolvoval během jízdy Rakouskem. Policie žádala o účast psovodů z K9 na praktickém zásahu při hledání utonulého rybáře, ale odmítla psovody JČZBK s odůvodněním, že potřebují psovody, kteří mají dostatečné zkušenosti na to, aby dokázali situaci při práci na vodní ploše také správně vyhodnotit. Přímým svědkem tohoto hovoru se stal i přítomný výcvikář svazu Vilda Babička, který jel se mnou autem společně. Poněkud smutný, ale zcela logický, důsledek nedávných zásahů JČZBK při pátrání na vodě…

Velmi pestrá skladba plemen ve Slovinsku zahrnovala i málokdy viděná, jako třeba viszla, chorvatský ovčák, rotvajler nebo dokonce husky. Převažovali zde vysoce temperamentní labradoři, němečtí ovčáci a borderky, překvapivě v ploše nebyl ani jediný malinois nebo běžně vídaná dlouhosrstá plemena. V souvislosti s poměrně nízkou úspěšností akce by člověk po zkušenostech z tuzemska čekal určitou rozmrzelost v chování funkcionářů či závodníků. Opak byl ale pravdou, sportovním duchem hýřící závodníci z Chorvatska, Maďarska, Rakouska, Švýcarska, Česka i Slovinska odjížděli vesměs s velmi dobrými pocity. Částečně to potvrzuje i e-mail organizátorky Maji, doručený vzápětí s výsledky:

„Předseda Marko, já a celá organizace ERPS děkujeme za spolupráci v letošním testu IRO ve Slovinsku. Bylo nám opravdovým potěšením spolupracovat s vámi. Těšíme se na další spolupráci s vámi v budoucnu a pevně doufáme, že se brzy uvidíme na 24. mezinárodním táboře SAR v Zagorje.“ Ano, rovněž všichni tři zúčastnění rozhodčí měli z akce velmi dobrý pocit, který by ochotně a velmi rádi kdykoliv znovu absolvovali. Pro oba české rozhodčí to navíc byla akce „jako za starých dobrých časů“…