Země tulipánů se v tomto ročním období musela samozřejmě ještě obejít bez něžné krásy květů. Skvělé však je, že to vůbec neubralo na celkovém dojmu.

Nebýt ztraceného kufru, neměla by březnová IRO akce v holandském Nijmegenu absolutně žádnou chybu. Zkušení pořadatelé z organizace „Slunce“ (RHV ZON) se před časem zhostili bezchybně i mistrovství světa, takže holandský přebor jim nedělal vůbec žádné potíže. Název této organizace již sám o sobě předurčuje prostředí zalité přátelským ovzduším a o to právě zakladatelům kdysi šlo. Zkratka Z.O.N. obnáší tři holandská slova Zuid – Oost – Nederland (Jih – Východ – Holandsko), která ve zkratce vytvářejí slovo Zon, což v holandštině znamená slunce. V Holandsku existuje celá řada záchranářských organizací, většinou s nepříliš početnými členskými základnami. To však nebrání úzké spolupráci mezi nimi bez nejmenší rivality a hlavně v dosahování výborných výcvikových výsledků. Měl jsem tentokrát příležitost posoudit kompletní sestavu poslušností a stop a mohu potvrdit, že i v těchto disciplínách dominovala naprostá profesionalita v chování všech účastníků. Pochopitelně nebyli všichni pouze z Holandska, účastnili se psovodi z celého světa. Velmi působivá byla například poslušnost Thajky Bunliang Noy (95), Belgičanky Kathy Denile (96) nebo domácí Petry Grothe (97 bodů). Před dvěma lety obdržela Petra ode mne na mistrovství Německa v ploše plných 200 bodů, přestože označuje nalezené osoby nálezkou. Její práce byla tehdy ukázková. Tentokrát však tolik štěstí neměla, na stopě se musela spokojit s pouhými 12 body. Z hlediska plemen na akci převažovali holandští, belgičtí a němečtí ovčáci, z nichž nejsilněji na mne zapůsobili právě ti holandští, kteří jindy nebývají tak početní. Své domovině rozhodně dělali čest.  V provedení celého startovního pole zcela převažovala rychlost a dynamika cviků, avšak bez nežádoucí zbrklosti a často vídané hysterie. Značnou vypovídací schopnost tady měly nejčastější bodové ztráty, způsobené právě vysokou dynamikou provedení při předsedání, kdy v důsledku rychlosti běhu docházelo často ke kontaktu s tělem psovoda. Výsledky jednotlivých poslušností však byly v globálu naprosto fantastické. Méně uspokojivé byly naopak výsledky ve stopování, částečně vlivem velmi náročného terénu. Šlo o intenzívně využívané pastviny hovězího dobytka se značnými důsledky jejich pohybu v terénech (silně rozšlapaný podmáčený terén, exkrementy apod.). Naprostou spokojenost s použitými terény i výkony účastníků vyslovily i obě moje kolegyně, Rakušanka Charlie Kranz v sutinách bývalé nemocnice i Slovinka Katja Skulj v plošných pracích skalnatého lesa. Pod vedením zkušené holandské reprezentantky Brigitte Versterre  a jejího manžela Marcela tak proběhla další výborná IRO akce zalitá nejen imaginárním sluncem organizace ZON, ale i tím reálným, které se snažilo záplavou svých paprsků navzdory všem negativním předpovědím definitivně ukončit zimní nadvládu. Na úspěšnost svého mistrovství mohli být Holanďané právem hrdi.