Nominační IRO akce 2019 se v první části roku odehrály na pomyslné evropské estakádě Německo – Slovinsko – Itálie – Belgie se závěrem plánovanou letní účastí ve Slovensku.



Každopádně lze s obdivem smeknout před pořadateli všech uvedených soutěží, žádná z nich nevykázala přes minimální počet neuvěřitelně obětavých pořadatelů ani nejmenší nedostatek. Pro každého rozhodčího je jistě největším potěšením podepisovat výsledky, které se často ani minimem neodlišovaly od požadovaného standardu. Výsledky psovodů v závěrečných rituálech umístěných na stupních vítězů se pohybují převážně ve známce „vorzüglich“ nebo „excellent“, tedy „výborně“. Není vůbec rozhodující, že někdy třetina až polovina zúčastněných přísným sítem zkušebního řádu IPOR neprošla, potřebné závodní štěstí jim nepřálo. Sportovní neúspěch není ostudou, ostudou by byla snaha o zisk nečestných informací. A je velmi obdivuhodné, že v zahraničí se tyto praktiky téměř vůbec nevyskytují. Duch Fair play je i v záchranářské kynologii velmi silně zakořeněn a budiž ke cti zahraničních sportovců – kynologů, že snahu o získání jakékoli nepřiměřené výhody jsme z pozic rozhodčích zatím nikdy nezaznamenali. Je obrovskou škodou, že ani na jediné štaci uváděné evropské trasy jsem se nesetkal se žádným českým závodníkem, přestože na domácím poli se vyskytují na startu IPOR dost často a s poměrně vysokými bodovými zisky. Možná jen náhoda…

 

Po nádherně letním počasí slovinského Koperu přivítalo italské Caselette opět sedmdesátku účastníků převážně z jihu Evropy střídavými přeháňkami. Že v kynologii platí nejvíc pořekadlo „každý chvilku tahá pilku“ dokázala fena labradora mladičké švýcarské účastnice, která před měsícem ve Slovinsku zářila na stupních vítězů. V Itálii však labradorka zanevřela na kolegyni a její nevraživé osopení na malinoisku přineslo třináctileté závodnici okamžitý konec nadějí a diskvalifikaci. Nebyla ve zklamání jediná. Pro rozhodčí je nápadné, že ani pověstný italský temperament nedokáže v momentu neúspěšné psí práce zkazit psovodovi náladu nebo dokonce hledat chyby na prostředí, počasí či případně rozhodčím. Nesmírně přátelské prostředí bez nejmenších náznaků servility je každopádně velmi inspirující a přes vyčerpání z náročných terénů povzbudivé do dalších kontaktů. Italská zastávka mé posuzovací estakády kromě nádherné přírody a sympatiemi prýštícími z každého obětavého pořadatele byla zajímavá i velmi pestrou skladbou plemen, řadou velmi kvalitních disciplín a hlavně pak nedostižnou italskou kuchyní s bezednou zásobou fantasticky upravených mořských plodů.

 

Další štací bylo belgické Corbais nedaleko Bruselu, ale hlavně pár kilometrů od Chastre, kde jsem před několika lety působil při WM jako rozhodčí na sutině se svým dlouholetým německým kolegou Alfonsem Fiselerem. Nominace IRO nás sváděla velmi často dohromady, projeli jsme tak spolu svět od naprosto nezapomenutelného Japonska s Kazuhirem Sawadou až po jihoamerickou Kolumbii s Engelsem Cortésem. Škoda, že ukončil svou éru rozhodčího, patřil určitě k těm nejlepším. Belgická akce přes minimum pořadatelů se předvedenou obětavostí a hlavně pak účastí největších západních hvězd záchranářské současnosti stala zářící perlou mé evropské estakády. Skvělá tečka mého rozhodcovského jara, až do konce srpna s cílem ve slovenských Donovalech se mohu věnovat výhradně K9 a především svému mladému černému příteli…