Rakouský armádní výcvikový areál Tritolwerk u Wiener Neustadtu byl v prvním letním víkendu 2017 dějištěm atestační akce IRO. 
 

Kdysi Američany vybombardovaná továrna na válečnou munici dnes po promyšlených úpravách slouží všem složkám integrovaného záchranného systému jako dokonale zkonstruovaný trenažér. V pekelném vedru se zde rozhodčí pověření posuzováním mezinárodních atestací organizovaných IRO nejdříve seznámili se změnami atestačních podmínek a poté vyrazili v pekelném slunečním žáru do praxe. Celosvětová směska rozhodčích se svorně potila v přilbách po dva dny na několika rozsáhlých trenažérech areálu. Již několik dní zde totiž probíhala cílená příprava Chorvatů, Italů, Begičanů, Rusů, Slovinců, Rakušanů, Němců a Rumunů, kteří intenzívně pilovali výcvikovou úroveň pro světové mistrovství. Změny provedené v atestacích pod referencí velmi pečlivého Dennyho Stüblinga (D) jsou rozhodně ku prospěchu kvalifikovaného výběru. Akce je zbavena všech formálních a ryze sportovních aspektů, takže se velmi cíleně zaměřuje na praktické využití psů. Jejich věková hranice pro účast byla vymezena na max. osm let, rekvalifikační na devět a účast při praktickém nasazení na deset let. S ohledem na celosvětové pokrytí byla i účast na této akci velmi rozmanitá. Prověrkou posuzovatelů tak úspěšně prošlo šest Rakušanů, tři Japonci, dva Slovinci, Kolumbijci a Britové, po jednom z Itálie, Chorvatska, USA, Holandska, Švýcarska, Německa a ČR, kteří na závěr obdrželi kvalifikační dekrety. Současná výrazná taktovka Rakušanů byla znát především v diskusi k nastoleným problémům, při níž byl ale důsledně vyžadován názor všech účastníků. Velmi příjemný způsob komunikace vedený v nápadně seriózním duchu byl patrně především dílem Dennyho a pracovnice IRO Agnes, kteří velmi důsledně dirigovali konverzaci v němčině i angličtině. Přestože byla místy velmi vzrušená, ani na okamžik nevybočila z přísných mezí slušnosti, což je na našich tuzemských platformách vídané bohužel jen velmi zřídka. Bylo vzpomenuto i radikálně změněné pozice Švýcarů a Čechů v řadách rozhodčích, kteří ještě před nedávnem v IRO početně vévodili a dnes zde měli zastoupeni jen po jednom. Každopádně z večerní diskuse vyplynul zcela jednoznačný verdikt: Ve kterém státě se záchranářské organizace izolují a spolu důsledně nespolupracují, jde výcviková i funkcionářská úroveň velmi rychle dolů. Právě Rakousko s vůbec největším počtem organizací je příkladem velmi dobré spolupráce mezi nimi pod odbornou taktovkou střešního orgánu. Vzpomněl jsem si na nedávno vyslechnutý návrh vytvořit v ČR platformu záchranářů za účasti všech vedoucích a výcvikářů záchranářských organizací. Jejich počty se stále rozšiřují a nezávazné pozvání ke kulatému stolu by možná mnozí uvítali. Je vůčihledné, že pro ČMKU není záchranářské dění příliš zajímavé a nic pro ně nedělá. Pro současnou situaci v ČR by to bylo jistě velmi dobrým řešením, bylo by však nezbytné zapomenout na ubohé žabomyší války a naučit se diskutovat z očí do očí. Zatím tuto platformu jen z malé části supluje kynologická komise ministerstva vnitra, ale pro sjednocování normativů a vytváření spolupráce mezi spolky příliš prostoru nemá, musí především řešit profesionalitu praxe. Možná je nastolení tohoto návrhu v současnosti pouhou utopií, ale určitě k němu časem dojde, až přicházející doba dozraje tak, jako dozrála právě v ještě nedávno rozbouřeném Rakousku. Rozhodně každá účast na akcích ve světě, jako byla právě atestační prověrka v Tritolu, je pro světlejší budoucnost momentálně hodně zachmuřené oblohy české záchranařiny velmi přínosná a hodně poučná. Osobně bych jí to moc a moc přál…