BUENOS DIAS AMIGOS

Mexiko je v Americe, a to se všemi pozitivními i negativními jevy tohoto základního faktu. Severní, Střední i Jižní Amerika byly vždy těmi nejexotičtějšími lokalitami.

Moje dovolená v Cancúnu na jihu Mexika před několika lety patřila určitě k těm nejzajímavějším a často vděčně vzpomínaným. Avšak necelé dva měsíce před koncem roku 2018 mne světové záchranářské byro vyslalo posoudit mezinárodní akci IRO přímo v srdci Spojených států mexických, v ANAM, Universitě Ciudad de Mexico. A to už je opravdu něco naprosto jiného. Ředitelem mexického šampionátu nebyl nikdo jiný než šéf mexického Integrovaného záchranného systému a představitel mexické záchranářské organizace Perros de Búsqueda y Rescate UNAM Julio Hernandez. Dojem z návštěvy hlavního města Mexika je od prvního okamžiku doslova ohromující. Téměř pětatřicetimiliónové mraveniště je pro běžného turistu naprosto nepředstavitelné a neustávající provoz na všech tepnách tohoto města první dojmy jen umocňuje. Ještě před několika dny jsem si pod africkým sluncem pochvaloval stav marockých silnic s perfektním povrchem. Nyní jsem byl ale neúprosně vržen do tepajícího chaosu obrovitého mraveniště, kde každý jezdí podle vlastní úvahy. Přestože ale Mexičané zdánlivě nekompromisně využívají každou skulinu v celistvých proudech aut, není vidět havárie ani pomačkané fazóny aut všech světových značek. Je to patrně důsledek značné dávky tolerance a ohleduplnosti řidičů mezi sebou, kteří se navzájem všemožně pouštějí bez jakékoliv nervozity či známek podráždění. Často zde používané mnohovýznamové slovo „maňana“ dochází uplatnění i v hektické dopravě. Prohlídka terénů za městem ve výšce přes tři tisíce metrů nabízených pro plošné práce předkládá mimo jiné i úchvatný panoramatický pohled na městský gigant táhnoucí se v obrovité prozeleněné pánvi po celém obzoru. Dominantním prvkem mexické fauny je bezesporu chřestýš, na nějž je upozorňováno na každém kroku, stejně jako kaktus, který je v mnoha samostatných druzích klasickým zástupcem místní flóry. Pro plošné vyhledávací práce tedy rozhodně žádné idylické podmínky. Sutinový trenažér je naopak velmi bezpečný a promyšleně situovaný do městských podmínek s využitím mnoha úkrytů ve výškách, na střechách aut, autobusů i uvnitř uzavřených temných a vydatně prohřátých prostor. Na takové podmínky jsou místní kynologové i jejich psi mnoha praktickými zásahy dokonale navyklí, vždyť zemětřesení v různých úrovnich se zde odehrávají vlastně každý týden. Seismicky neklidné prostředí Mexika i přímo hlavního města je také hlavním důvodem pro značnou podporu dobrovolných záchranářů a celého záchranného systému vládou. Současné problémy politické situace pramenící ze sousedství s USA se v Ciudad de Mexico zatím neprojevují, hranice je daleko a spíše se týká poutníků z Hondurasu. Množství historických, ale i současných staveb v Mexico City je budováno výhradně ze zkamenělé lávy, jejíž kvádry jsou výtečným stavebním prvkem. Prohlídka městské architektury je doslova fascinující.
     
Na akci se účastnili psovodi z pořádající organizace a z velké části i psovodi mexického Červeného kříže, kteří patřili k úspěšnějším. Obecně ale byly předváděny velmi kvalitní výkony ve speciálních pracích na ploše i v sutině a naproti tomu výrazně slabší výkony v poslušnosti. To je ale běžný jev v celé Jižní Americe, zkušenosti z častých praktických zásahů zde přinášejí logický výsledek. Harmonogram posuzování ustavil holandského kolegu Joopa Meiera do pozice rozhodčího FL a mne do sutin s tím, že jsme poslušnosti posuzovali obráceně. Kromě skupinky kanadských psovodů byl jediným zahraničním účastníkem akce Wagner Leiva z Kostariky, který startoval v obou kategoriích. Měl jsem tak možnost posuzovat jej v poslušnosti i v sutině. Jeho impozantní celočerný ovčák s neuvěřitelným jménem Anonymouz  předvedl v sutině skvělou práci, avšak bez označení velmi obtížného výškového úkrytu. V poslušnosti ale docílil těsný limit a ještě nikdy v životě jsem nebyl svědkem tak spontánního projevu radosti. Při vyslechnutí dosažených bodů vyskočil do výše a jeho radostný jekot trval několik minut. Naprosto nezvladatelný výbuch euforie štěstí. Byl totiž údajně historicky prvním psovodem Kostariky se splněným limitem některé mezinárodní disciplíny. Rozhodně tato scénka bude v mé mysli patřit k těm naprosto nezapomenutelným, které dokáží vynahradit strasti dlouhých vyčerpávajících letů. Pro tyto zážitky, vhánějící mnoha lidem do očí slzy dojetí, je ochotně a rád podstupuji po celých 25 let existence mezinárodní organizace IRO. Buenos perros y buenos companeros…