ŠVIHÁCKÁ FRANCIE

Po třech letech opakované návštěvy ve Villejust má zvědavost na úroveň již dokončeného areálu zcela pochopitelně kulminovala.

A naprosto logicky. Tehdy jsme s Ruudem Haakem posuzovali v rozpracovaném trenažéru, který sice doslova hýřil kulišáckými nápady svého tvůrce Marca Courtoise, ale do dokončení měl ještě hodně daleko. Přesto jsem už tehdy velmi rád několik jeho výcvikových prvků po návratu aplikoval do rozvoje trenažéru na Spáleništi. Vzápětí byly zahraničními návštěvníky velmi pochvalně akceptovány. Dnes již je trenažér  pařížských Pompiers natolik dokončen, že se na něm bude v roce 2019 konat mistrovství světa IRO. Letošní počasí s námi flirtuje naprosto dokonale, skok z mrazivé zimy do plného léta zcela bez postupného jarního přechodu poznamenává v nejvyšších stupních prací záchranářských psů jejich výsledky dost bezostyšně. Nečekané vedro přes třicet stupňů se výrazně dotklo i skvěle připravené francouzské reprezentace především v plošných terénních pracích. Slovinská rozhodčí Mirka Nečak sice velmi pozitivně hodnotila snahu a úsilí zúčastněných psů, z nichž více než dvě třetiny tvořili tentokrát malinoisové, ale nic to neměnilo na věci, že v úrovni FL B nebyl stoprocentně úspěšný ani jeden pes. V kategorii sutin byla situace mnohem příznivější, snad byla ovlivněna i strukturou sutin, kde značná část prohledávání probíhala ve stínu. Sice zde rovněž citelná část účastníků doplatila na lišácké úklady trenažéru, ale ve srovnání s tragickými výsledky v ploše to neznamenalo téměř nic. Však také křovinatý terén RHFL vzbuzoval svou neprostupností obavy už na první pohled. V sutinách byl problém spíše v ovladatelnosti než v menší snaze o nalezení figurantů. Velmi na mě zapůsobil pracovní projev místních malinoisů, kteří byli evidentně založením převážně sanguinici, na rozdíl od našich tuzemských zástupců této rasy, kteří bývají mnohem hektičtější. Dalším velmi dobrým dojmem z akce byla určitá profesionalita v chování psovodů. Přestože účast na akci byla z celé Evropy, s výjimkou Maďarska ale spíše západní, jejich chování bylo internacionálně sjednocené. Dá se říci, že výsledky jsou poplatné tézím vedení IRO, které si vytyčilo sjezdem a dalšími navazujícími meetingy. Jedná se o příkladnou internacionalitu v praxi, jak konstatoval recepční hotelu: „Já jsem Němec, vy tři rozhodčí Čech, Slovinka a Rakušanka a přivezl vás Holanďan.“ Ano, svět je opravdu multifunkční, jak při „tréninku“ ruštiny mi prozradila závodnice Oxana: „Můj manžel je Němec, já Ruska, žijeme v Belgii, já pracuji v Holandsku a manžel ve Francii.“ Pro současnou mladší generaci je už asi úplně normální, že jsou vlastně Evropani, vždyť kilometry neznamenají vůbec nic. Jenom při cestě vlakem z letiště Charlese de Gaulla do Villejust jsem konstatoval, že z deseti náhodných cestujících jsme byli bílí Evropani jenom dva…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *