UBOHOST VRCHOLÍ

Ano, mnoho věcí lze ignorovat, nad nadnesenými i vyloženě lživými články je možno se útrpně usmát, ale při cíleném překročení těch nejzákladnějších mezí slušnosti snahou o překrucování historických faktů nastává skutečně čas k definitivnímu ukončení komunikace. S člověkem, který dokáže z pamětní desky u vstupu do budovy Spáleniště brutálně odstranit jména hlavních aktérů existence tohoto výcvikového zařízení, prezidenta SZBK Vladimíra Kuchty a vedoucího JČZBK Jaroslava Sedláka, se tím zcela eliminuje jakákoli další diskuse. Jedná se evidentně o nenávistný čin jednoho fanatického individua, protože vedení brigády tento akt vůbec neprojednávalo. I způsob samotného provedení ukazuje na zaslepeného primitiva a silně připomíná padesátá léta komunistické éry, kdy se kácely sochy a ve školních učebnicích jsme nuceně přeškrtávali režimu nepohodlné pasáže. Na současném faktu se vlastně nic nemění. Naopak to přesně koresponduje s dosavadními praktikami vedení, hodnými pohrobků bývalého režimu, kteří ve vedení JČZBK v současnosti kralují. Arogance, intriky, korupce vybraných orgánů a rozhodčích, prospěchářství elitářů a kupování si přívrženců všemi možnými způsoby vede spolehlivě tři hlavní pilíře vedení brigády k ohlupování zbývajících členů. Pečlivě cílené lži bez možnosti obhajoby vedou k nevyvratitelným pomluvám lidí, kteří z brigády z těchto důvodů odešli a dále odcházejí. Ubožácký pokus o „přepisování dějin“ vymazáním V.Kuchty a J.Sedláka z historie svazu však nutně má i konkrétní následek. Obdržel jsem mailem příkaz k odvozu mých věcí ze Spáleniště a k navrácení zapůjčené přepravky s datem, které kolidovalo s mou účastí ve Slovinsku. Dostavil jsem se tedy později s tím, že přepravku vracím a nic odvážet nebudu. Avšak uvedený čin s názory celé řady jiných členů svazu mě přiměly odvézt z klubovny část věcí, ke kterým jsem měl osobní vztah, do klubovny jsem je dodal a které vlastně současným členům JČZBK historicky nic neříkají. Rozhodl jsem se také udělat tlustou čáru za mým osobním vztahem k Jihočeské brigádě, kterou jsem osobně 17.2.1972 v Českém Krumlově zakládal. Ze současných členů JČZBK není již pamětníkem nikdo. K její historii se někteří chovají velmi přezíravě a jiní se ji zase snaží licoměrně využívat ve svůj nezasloužený prospěch. Tato tlustá čára znamená, že Jihočeská brigáda pro mne přestala prakticky existovat, a to i přes to, že s některými zbývajícími členy zůstávám v dalším kontaktu. Rovněž se toto definitivum netýká SZBK, protože s několika jeho funkcionáři a mnoha členy mám rozjeto několik projektů, jejichž dokončení se rozhodně bránit nebudu. Neexistuje pro mne nadále tedy JČZBK jako subjekt, který sice byl mým celoživotním cílem, ale pokud je veden licoměrným intrikánem, používajícím korupci jako hlavní prostředek k dosažení svých osobních cílů, nemohu jej nadále akceptovat. Jsem přesvědčen, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, a že kralování podvodníků rozhodně není navždy. Žádné stromy nerostou do nebe a protože právě výcvikové podvody při soutěžích byly původním důvodem, který způsobil rozkol ve vedení brigády a její následné rozdělení na dvě poloviny, sami na ně doplatí. Jako rozený optimista s důvěrou v existenci většiny poctivých lidí jsem přesvědčen, že budoucnost záchranářů na jihu Čech bude opět lepší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *