Lidé přicházejí a odcházejí, zůstává bolest a smutek z jejich odchodů a čas se snaží tyto rány osudu zacelit nebo alespoň zmírnit. Někteří jsou ale nenahraditelní a vzpomínky na ně, většinou na základě společných prožitků, nemohou nikdy vyblednout…


Vlastimil Maxa †7.11.2017

Ve vzpomínkovém retrofilmu přichází za mnou 20.11.1999 začínající železnorudský psovod Vlastimil Maxa ze šumavské Horské služby s agresívním německým ovčákem a prosbou o pomoc ve výcviku. Zcela otevřeně přiznává, že si s výcvikem neví rady a po několika útocích jeho psa na okolí a dokonce i na něho samého prosí o sehnání vhodného štěněte pro záchranářský výcvik. Tak se mu dostává do ruky tvárný sangvinik Erik Leryka a pro oba začíná nejkrásnější výcvikové období nabité mnoha neopakovatelnými zážitky. Jako vnímavý a citlivý člověk bez problému přijímá všechny výcvikové rady a zakrátko se z něho stává úspěšný psovod. Oba nás velmi rychle sbližuje náš trampský původ a hluboce zakořeněná romantika v krvi. Naše spolupráce vrcholí akcemi Air Fresh, při nichž můj požadavek několikadenní zátěže s prověrkou pracovního elánu na závěr každého dne dokázal Vlastík s dokonalou znalostí hor a zasazením do nejkrásnějších koutů přírody dovést k naprosté výjimečnosti. Rovněž úzká spolupráce s leteckou záchrankou přinášela do našich akcí originální punc atraktivity. Brzy se vzdušné výsadky do zasněžených hor, ale i letních šumavských porostů nebo vodních ploch, staly běžnou součástí výcviku naší brigády. Na základě našeho stále sílícího přátelství byl ochoten a hlavně schopen beze zbytku organizačně realizovat každý můj nápad. Zcela nezapomenutelná Air Fresh ve slovenských Tatrách byla převážně jeho zásluhou. Ochotně se zapojil i nad rámec požadavků Horské služby do vodního výcviku a jeho účast na expedici Slaná voda byla i pro něho podle jeho slov třešničkou na dortu záchranařiny. Akceptoval každou moji sebemenší výcvikovou připomínku a přestože přišel jako naprostý začátečník, stal se z něho během našich společných let výjimečný kynologický odborník. S Erikem našel natolik společnou řeč, že dokázali zvítězit i na mistrovství ČR v ostravských Bartošovicích v roce 2007, tedy v době, kdy ještě tato akce byla skutečným mistrovstvím republiky s početnou konkurencí a spolehlivými výsledky a ne jen pouhou svazovou soutěží. Veškeré naše kontakty byly propojeny nejen naprostým pochopením a myšlenkovou souhrou, ale i velkou osobní úctou. Svědčí o tom i dopis při ukončení Vlastíkova působení v brigádě: „Milý kamaráde, prožil jsem díky tobě nejkrásnější roky svého života a pod tvým vedením se ze mne stal profesionální kynolog, který tvé výcvikové poznatky a zkušenosti může přenášet i do řad psovodů Horské služby. Troufám si říci, že i jejich úroveň se tvým působením hodně pozvedla. Děkuji ti za všechno, co jsi pro mne a celou záchranářskou kynologii v ČR za ta dlouhá léta udělal. Jsem šťasten, že se i nadále mohu považovat za tvého přítele. Díky. Vlasta Maxa“ 
Vlastíku, i já jsem hrdý na to, že jsem mohl být tvým přítelem. Díky tobě jsem se naučil ovládat sněžný skútr, v jeho sedle obdivovat s tebou šumavské hřebenovky, spoluvytvářet akce, které nám kdekdo záviděl, najít řadu přátel v letecké záchrance i v Horské službě a hlavně být s tebou při mnoha nádherných chvílích, kdy se nám nad krásou přírody tajil dech a nedostávalo slov. I já ti moc děkuji za všechno, protože jediné, co ti nedokáži odpustit, je tvůj nečekaný odchod…

Vlastimil Maxa nás opustil po krátké zákeřné nemoci v noci na 7.11.2017. O jeho fenu Vikky se postarali členové K9 Rescue CZ, takže jejím prostřednictvím s námi zůstává i nadále.